Na kopci Valy nedaleko obce Bobrová stával středověký hrad, který se vypínal nad silnicí II/360 vedoucí na Moravec a nad rybníkem Kaňovec. Dnes o jeho existenci připomíná pouze nevýrazné tvrziště, terénní vyvýšení bez viditelných stavebních zbytků.

Písemné prameny o hradu poprvé hovoří z roku 1283, kdy se připomíná Hrabiš ze Švábenic jako jeho držitel. Byl to manžel Elišky z Křižanova, který hrad pravděpodobně založil. V pozdním 13. století se však hrad dostal pod správu panství Křižanov, čímž došlo k úpadku bývalého panství. Hrad pak definitivně zanikl v přelomu 14. a 15. století, kdy se dostal do správy kláštera ve Žďáře nad Sázavou. Tento osud – postupný upadek a přesun do cizích rukou – byl osudem mnoha menších středověkých sídel v českých zemích.

O architektonické podobě hradu není dostatek informací v dochovaných záznamech. Nedochovaly se žádné stavební zbytky, které by umožnily přímo studovat jeho vzhled. Odborníci proto mohou pouze předpokládat. Hrad se předpokládá, že se jednalo o provizorní dřevěný hrádek vystavěný na kamenných základech – stavba typická pro menší feudální sídla své doby.

Pahorek, na kterém se hrad nacházel, nebyl příliš rozlehlý. Měl přibližně obdélníkový tvar o rozměrech 45 x 30 metrů. Ochraně sloužila příkopa o šířce okolo 20 metrů a val, který obepínal stavbu. Val se dnes částečně ztratil v důsledku těžby kamene, která se na místě v průběhu věků prováděla.

Zbytky hradu Bobrová představují skromný doklad o středověké sídelní architektuře regionu. Přestože jejich studium zůstává limitováno absencí materiálních ostatků, umožňují návštěvníkům pochopit terénní charakteristiky zaniklého sídla a uvědomit si dlouhé dějiny změn v krajině.