Název Egerberka byl odvozen z německého názvu řeky Ohře. Přesná doba jeho založení není jistá – historikové jej obvykle kládou na počátek 14. století, přestože nálezу keramiky naznačují, že mohl vzniknout již v průběhu druhé poloviny 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1317, kdy zde pobýval Vilém z Chýš a Egerberka.

Hrad měnil majitele opakovaně. Vilémův syn jej prodal roku 1350 pánům ze Šumburka, ale roku 1384 jej koupil Jindřích Škopek z Dubé, vlivný radce krále Václava IV. Škopek nechal Egerberk výrazně přestavět, vybral typ dvoupalácové dispozice a rozšířil opevnění tak, aby odpovídal vyšším požadavkům na reprezentaci a obranu. Právě jeho přestavba určila vzhled hradu, jak jej známe z dochovaných pozůstatků.

V roce 1411 se hradu zmocnil Mikuláš Augustinův z Prahy, právě jmenovaný nejvyšší zemský písař, ale již roku 1413 jej prodal. Od roku 1422 jej spolumajetnili bratři Ota a Wend z Illburka spolu se svým strýcem Půtou. Roku 1430 jim jej potvrdil jako královské léno král Zikmud.

Následovat měly velmožské spory o majetek. Kolem roku 1435 se Wend z Illburka dostal do obrovských konfliktů s Vilémem ze Šumburka, který se zmocnil Egerberka lstí. Zajatého Wenda pak Vilém na hradě umučil k smrti hladem – čin, jehož důsledky trvaly desetiletí. Vilém ze Šumburka prodal Egerberk roku 1443 Jakoubkovi z Vřesovic. Přestože byl hrad roku 1454 prohlášen za odumřelé léno a získal jej Jan Calta z Kamenné Hory od krále Jiřího z Poděbrad, soud roku 1457 nakonec rozhodl ve prospěch Půty z Illburka, který si ho zpět koupit musel za dva tisíce kop grošů.

Od roku 1460 vlastnil hrad Boš z Fictumu, jeho potomci Dětřích a Věnek, v roce 1488 zde pobýval Dětřích s manželkou Kateřinou z Müldorfu. Roku 1557 hrad koupil Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, který však ke konci života přesídlil na nový zámek Felixburg. Egerberk se stal vlastnictvím jeho manželky Anny z Fictumu a jeho status se změnil z královského léna na svobodný statek. Od té doby zde bydlel pouze kastelán.

Když Anna roku 1587 zemřela, odkázala svou polovinu synovcům, jeden z nichž jej prodal Linhartu Štampachovi ze Štampachu. Štampachové si Egerberk nevyužívali, a hrad postupně padal do chátrání.

Ze stavební podoby se dochovala zejména část zdiva půlválcové věže, hradby jádra a opevnění druhého nádvoří. Hrad měl komplikované uspořádání s předhradím, které obsahovalo skleněnou nádrž na vodu, a několika nádvořími. Vstup vedl malou věží s předbraním, odkud most překonával příkop a vstupovalo se přes dvě brány v další věži. První nádvoří obsahovalo hospodářskou budovu s valenně zaklenutým sklepem, druhé nádvoří odděloval komplex dvou paláců – většího s lichoběžníkovým půdorysem a menšího s půlkruhovým. Mohutná hradba je spojovala a tvořila obdélníkové nádvoří s pavlačí v úrovni druhého patra. Dnes je nádvoří zasypaná stavební destrukcí.