Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské ve Volarech je farní chrám postaveným v barokním slohu stavitelem Janem Canevalle v roce 1688. Vznikl na základech zbořené gotické stavby, kterou město používalo již více než dvě století. Dnes je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Starší kostel má první zmínky z 14. století. V roce 1373 je v prachatické Pamětní knize zmiňován Johann, plebán z Volar, a farní kostel se poprvé objevuje v písemných záznamech roku 1375. Předpokládá se, že byl v té době dřevěný. Koncem 15. století tato stavba přestala vyhovovat a byla nahrazena kamenným chrámem s křížovou klenbou. Listina z 3. ledna 1496 dokládá, že budějovický měšťan Václav Migl odkázal na stavbu 10 kop grošů. Tento gotický kostel měl tři oltáře zasvěcené svaté Kateřině, svatému Leonardovi a svatému Bartoloměji, tři zvony a šindelovou střechu.

Během třicetileté války kostel utrpěl, ale postupně se jej podařilo obnovit. V roce 1627 poskytl prostředky na opravu luteránský primátor Ruprecht Stögbauer. V 17. století se kostel doplňoval novým vybavením: v roce 1649 byl postaven nový oltář, v roce 1650 instalován oltářní obraz svaté Kateřiny od pasovského malíře Alexandra Neumanna, roku 1666 byl zavěšen čtvrtý zvon a v roce 1669 byly vysvěceny varhany od Hanse Jakoba Remba z Lince. Starý kostel však postupně přestával vyhovovat rostoucím požadavkům farnosti.

V roce 1688 byl gotický kostel zbořen. Základní kámen nového kostela byl položen 29. srpna 1689. Stavitelem byl Jan Canevalle (Jan Jakub Antonín Canevalle, přibližně 1664–1731), známý stavitel barokního slohu. Nový kostel měl být o 5 sáhů delší a o 2 sáhy širší. Svěcení proběhlo 8. října 1690. Barokní chrám byl vybaven s péčí: oltář zhotovil českokrumlovský truhlář Jiří Leyrer, sochy svatých (Petra a Pavla, Šebestiána a Rocha, Barbory a Apollonie, Floriána a Medarda) vytvořil českobudějovický sochař Josef Pobel a oltářní obraz svaté Kateřiny s patnácti anděly byl dílem Karla Wolgemutha z Českého Krumlova. Ze starého kostela se dochoval spodní patro věže s kamenným ostěním dveří a kamenný vršek sanktuáře, dnes zazděný v levé části západního průčelí.

Barokní chrám neměl však klidný osud. V roce 1715 jej zapálil blesk a jeho část shořela; v roce 1717 blesk způsobil další požár poškozující věž. V roce 1724 byla věž kvůli lepší slyšitelnosti zvonů zvýšena o necelých sedm metrů. Dne 18. června 1754 kostel znovu vyhořel, ale byl obnoven a zvětšen do roku 1756. V roce 1818 byla k lodi kostela přistavěna Tussetská kaple. Velkým požárem města 22. července 1863 byl chrám vážně poškozen. V roce 1903 byla volarská farnost povýšena na děkanství.

V roce 1963 byl kostel zařazen mezi kulturní památky České republiky. V roce 1973 byl hodinový stroj věžních hodin nahrazen novým s elektrickým zvoněním. Chrám představuje příklad barokní architektury opatřené uměleckými prvky českých mistrů a zůstává svědectvím dlouhé volarské minulosti.