Kostel svatého Jiljí stojí v Libři v okresu Praha-západ jako svědek více než šesti století české historie. Jedná se o malou gotickou stavbu, kterou stát chrání jako kulturní památku České republiky. Od 14. století byl uváděn jako farní kostel a spadá pod správu arcibiskupství pražského, jako filiální chrám podléhá řízení kostela svatého Vojtěcha v Jílovém u Prahy.

Stavba pochází z raného 14. století, kdy ji nejspíš založili místní páni. Známe jména několika podačů: v roce 1362 Štěpán Dlužil a Velislav, roku 1402 Jaroslav a od roku 1413 Kolman z Křekavy. Mezi prvními faráři se uváděli Bartoloměj roku 1362, plebán Ulrich z Libře roku 1399 a Jan z Chotěšova v roce 1413. Kolem kostela se rozprostírá malý hřbitov, kde našli poslední útočiště obyvatelé samotné Libře i okolních vesnic.

Kostel dlouho žil místním životem. Do nedávné doby jej návštěvovali občané, kteří zde konali každoroční vánoční koncerty. Tato tradice však skončila v roce 2010, kdy kvůli kritickému stavu budovy – zejména podlomené střešní krytině, rozpadajícím se dřevěným konstrukcím krovů a částem stropů – muselo být navenek uzavřeno. Přestože se pak podařilo díky podpoře občanů kostел vybavit venkovním osvětlením, vnitřek zůstal pro veřejnost nepřístupný.

Architektonicky je kostel zajímavý tím, že se stavební řešením blíží chrámům v Jílovém u Prahy. Vystavěn byl ze smíšeného zdiva pravděpodobně na pevném skalním podloží. Raně gotické zdivo z počátku 14. století se dnes nachází v dobrém stavu bez viditelných trhlin. Stavba se skládá z jednolodní konstrukce na obdélném půdorysu, jejíž západní část zakončuje polygonální presbytář dlouhý téměř 5 metrů, přibližně 6 metrů široki a 7 metrů vysoký. Loď měří na délku 8,5 metru a na šířku 7 metrů, osvětluje ji po dvou štíhlých hrotitých oknech ze severní i jižní strany.

Presbytář skýtá bohatší architektonické detaily. Završuje jej tři strany pravidelného osmiúhelníku s obly sloupy v rozích. Kněžiště je klenuto šestipaprskovou klenbou s výrazným zdvihem a žebry vycházejícími z konsolovitých hlavic. V jižní zdi presbytáře se zachovalo zdobené sedile a saktuarium v podobě obdélníkového výklenku. Mezi presbytářem a lodí stojí dva hrotité vítězné oblouky, mezi nimiž byl v roce 1864 namísto původního plochého stropu postavěn segmentový zploštělý klenba. Loď zakrývá rovný, pravděpodobně dřevěný strop.

Vstup do kostela tvoří kamenný obdélník s profilovaným pažením a tesanými konzolami z opuky, připomínajícími malé mužské postavy. Ve severozápadním rohu lodi vede šnekovité schodiště na kruchtu a dále na půdu, osvětlené úzkým hrotitým okénkem. Na kruchtě, postaveně na dvou křížových klenbách bez žeber, byly původně umístěny varhany. Severní straně přiléhá obdélná sakristie sklenuta valenou klenbou s lunetami.

Dnes zůstává tento kousek gotické gotiky uzavřen vůči světu, čekajíc na záchranu. Návštěvníci se mohou svými vlastními risiky pohybovat pouze na hřbitově a obdivovat zvenčí tuto skromnou, leč architektonicky důmyslnou stavbu.