Příběh: Jáma Jiří

Matějovi prsty křečovitě svíraly studený kov lampy, zatímco se z hloubky jámy ozvalo to první, rytmické dunění. Nebyl to hřmot padajících kamenů ani skřípění dřevěného výdřeví, které drželo stěny v šachu. Bylo to něco jiného – hluboké, mechanické, jako by samo srdce země pod Žacl…