Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Historický Pivovar Český Krumlov (dříve Eggenberg)
  • Příběh: Historický pivovar Český Krumlov (dříve Eggenberg)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Historický pivovar Český Krumlov (dříve Eggenberg)
Smyšlený příběh

Příběh: Historický pivovar Český Krumlov (dříve Eggenberg)

Příběh: Historický pivovar Český Krumlov (dříve Eggenberg)
❧

„Tohle není pivo, to je tekutý kůň!“, zařval pan Matěj a svalil prázdný hliněný hág práskem o dubový stůl. Vzduchem se rozletěly kapky zlaté tekutiny a v nosnicích mu zavřelé aroma čerstvého chmele a sladového sladkého dýmu, který v srpnovém žáru Latránu hustě visel nad ulicemi.

Matěj nebyl obyčejný pivař. Byl to muž s tváří jako vytesaná z žuly a očima, které viděly každou chybu v kvasnicích dříve, než se stala. Stál v prostoru, kde kdysi v tichu odpočívala Anna z Rogendorfu, ale nyní zde vládlo vřeví, hluk a vůně, která by svalila z nohou i nejsilnějšího voznika. V roce 1560 se v krumlovských ulicích o pivu mluvilo víc než o spasení duše, a Matěj věděl, jak s tímto šílenstvím naložit.

Naproti němu stál mladý šlechtic, jmenovaný Jindřich z Vamberka, který měl na sobě hedvábné punčochy tak těsné, že se sotva dokázal pohnout, a obličej rudý jako zralé jablko z rožmberských sadů. Jindřich přišel s úkolem od svého pána: zjistit, proč je pivo z panského pivovaru tak nesmírně silné, že z něj lidé začínají mluvit pět jazyků najednou a tančit na stolech, i když jsou slepí.

„Kde je ten tajný přísah?“, vyštěkl Jindřich a ukázal prstem na obrovské měďěné kotle, ze kterých stoupala hustá bílá pára. „Vím, že do kotlů sypete něco, co není v knihách. Žádný slad ani chmel nedají takový efekt. Přiznej to, starý lišáku, nebo tě nechám vyprášit z města!“

Matěj se pomalu narovnal a utřel si ruce do špinavého plátna. Podíval se na šlechtice s výrazem člověka, který právě pozoruje velmi malého a velmi hlučného hmyze.

„Pane Jindřichu, pivo je věda i umění. Ale pokud chcete znát tajemství, které zvedne i mrtvé, musíme jít dolů. Do hloubek, kde slunce nikdy nesvítí a kde v chladu spí pravda,“ řekl Matěj tichým, tajemným hlasem.

Vezme ho do suterénů, kde v chladu stěn sálal vlhký kámen a vzduch byl nasycen těžkým, sladkým pachem kvašení. Jindřich se třásl, nejen chladem, ale i očekáváním. Matěj ho dovedl k velkému dřevěnému sudu, který byl obvázán železnými obručemi a zapečetěn tlustým vrstvou vosku.

„Tady to je,“ zašeptal Matěj a ukázal na sud. „Tady leží Esence zapomnění. Je to směs bylin z nejvzdálenějších krajů, kterou přidáváme jen v posledních vteřinách. Ale pozor! Kdo ji ochutná čistou, ztratí paměť na vše, co je zemské, a uvidí pravou podstatu světa.“

Jindřich, poháněn pýhou a touhou po moci, neváhal. Zatlačil zátkou, nabral hloubek plno tekutiny a jedním prudkým pohybem ji vypil. Matěj jen tiše odstoupil a sledoval, jak šlechtic ztuhne. Oči se mu vyrolily z důlků, tvář zruděla a pak náhle zbělela jako plátno. Jindřich začal šeptat, pak křičet a nakonec se zhroutil do hromady prachu a slámy, přičemž zběsile mával rukama v prázdném prostoru.

„Vidím to! Vidím všechno! Vidím, že moje punčochy jsou příliš těsné a že můj kůň má v levém uchu díru!“ zařval Jindřich a začal se přehnaně přetáčet po podlaze, jako by ho ovládlo nějaké neviditelné zvíře.

Matěj se tichounce začal smát. V sudu nebyla žádná esence zapomnění, nýbrž jen extrémně silný, nefiltrovaný výluh z hořkých bylin a koncentrovaný kvas, který v kombinaci s prázdným žaludkem mladého šlechtice vyvolal stav naprostého zmatení a halucinací.

Když Jindřich po několika hodinách spánku v chladu sklepa znovu otevřel oči, našel se s jednou botou v ruce a s pocitem, že svět se točí jako mlýnské kolo. Matěj nad ním stál s vítězným úsměvem a podal mu sklenici obyčejné vody.

„Tajemství je v trpělivosti, pane Jindřichu. A v tom, že se do panských kotlů nesmí dívat nikdo, kdo věří, že svět ovládne jen jedním douškem,“ řekl řemeslník a mrkl na něj.

Jindřich odjížděl z Krumlova s pokorou, kterou mu v rodině předtím nikdo nevštíval. Nikdy už se nepokusil zjistit, co přesně dělá pivo v Latránu tak nezastavitelné. Jen Matěj věděl, že pravá síla není v bylinkách, ale v tom, jak moc se člověk chce cítit výjimečný.

Kdo dnes projde kolem tlustých zdí historického pivovaru, možná v chladu sklepů stále slyší ozvěnu šlechticova křiku a cítí vůni piva, které sice už není z roku 1560, ale stále dokáže z lidí udělat blázny i krále.

✦
Příběh se váže k památce Historický pivovar Český Krumlov (dříve Eggenberg) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)