Příběh: Kostel svatého Vojtěcha v Ústí nad Labem

**Když jsem se dotkl kamene, zůstal mi v dlaních prach jako popel a vůně hořícího vosku.** Já, **Kryštof z Vřesovic**, jsem stál před branou kostela svatého Vojtěcha, kde se dohromady tlačily stíny a světlo, jako by se nechtěly rozhodnout, zda je den nebo noc. Měsíc visel nízko…