Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Markétská Zahrada
  • Příběh: Markétská zahrada

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Markétská zahrada
Smyšlený příběh

Příběh: Markétská zahrada

Příběh: Markétská zahrada
❧

Sáhl jsem do ledové vody pramene u letohrádku Vojtěška a v dlaních mi místo čiré tekutiny zůstalo jen několik drobných, černých perel, které v ranním slunci ani trochu nezářily. Benedikt, klášterní zahradník s tváří rozpraskanou jako kůra starých jabloní, mi bez jediného slova podal hrubou vlněnou pokrývku, zatímco jeho oči těkaly kamsi k habrovému špalíru, jako by tam někdo stál a netrpělivě čekal na další tah.

Celou noc se klášterní zdí nesl zvuk, který nemohl patřit ani větru, ani žádnému zvířeti, co se potuluje kolem rybníků Sádka. Byl to rytmický, kovový tón, jako když někdo brousí čepel o kámen, a přesto se v něm chvěla ozvěna tak hluboká, že se třásly i tabulky v oknech oranžerie. Benedikt tehdy přestal stříhat keře, položil nůžky na zem a dlouze se zahleděl k obzoru, kde nad Větrníkem začínala blednout obloha.

„Ty perly nepatří do naší země,“ zašeptal a v jeho hlase nebyl strach, jen podivná, tíživá odevzdanost.

Před týdnem se v zahradě objevil cizinec, muž oděný v kabátě barvy vybledlé šalvěje, který se neptal na cestu ke klášteru, ale vytrvale měřil vzdálenost mezi sochami andílků a pramenem Brusnice. Nikdy jsem ho neviděl jíst ani pít, jen postával u glorietu Josefka, kde se stíny stromů lámou v nejdelší tvary. Když se ho opat pokusil oslovit, cizinec jen ukázal na hladinu Pivovarského rybníka, která se v tu chvíli zbarvila do ruda, ačkoliv slunce stálo vysoko a nebe bylo bez mráčku.

Dnes ráno jsem ho našel ležet u zdi, která odděluje klauzurní část od světa, jenž patří nám všem. Jeho šat byl roztrhaný, jako by se snažil prodrat skrz samotnou tkáň času, a v rukou svíral svazek klíčů, které nepasovaly do žádného zámku v celém areálu. Když jsem se k němu přiblížil, otevřel oči. Nebyly v nich zornice, jen zrcadlení hladiny rybníka, v němž jsem na okamžik spatřil sám sebe, ale o desítky let staršího, stojícího na stejném místě a hledajícího něco, co jsem už dávno ztratil.

Benedikt se ke mně naklonil a vtiskl mi do dlaně onu hrst černých perel. Byly těžké, neuvěřitelně těžké, jako by v sobě nesly váhu všech modliteb odříkaných v chrámu svaté Markéty. Pak se otočil a beze slova zamířil k habrovému špalíru, jehož větve se za ním uzavřely s takovou přesností, jako by to nebyla živá rostlina, ale kamenná brána.

Zůstal jsem stát u letohrádku, obklopen vůní vlhké hlíny a dozrávajících plodů, zatímco se klášterní zvony začaly pomalu rozeznívat k ranní mši. Zvuk se šířil zahradou, odrážel se od teras a zmizel v hlubinách štol, které dodnes tajně napájejí naše životy. Když jsem znovu otevřel dlaň, perly byly pryč. Na kůži mi po nich nezbyla ani stopa, jen mrazivý pocit, jako by mě někdo právě teď, v této vteřině, pozoroval zpoza starého, vykotlaného kmene jabloně.

Vím, že se to stalo. Vím, že se to stále děje, pokaždé když ranní mlha lehne na hladinu rybníků a klášter se ponoří do ticha, které je hlasitější než křik. Stačí projít branou, kterou Kilián Ignác Dientzenhofer nechal postavit ne proto, aby nás chránila před světem, ale aby nás udržela uvnitř, dokud nepochopíme, co se tehdy u pramene Vojtěšky skutečně vypařilo do vzduchu. Pokud se vydáte po cestě mezi habry až ke glorietu Josefka, možná zahlédnete stín, který se nepohybuje se sluncem, a uslyšíte tlukot srdce země, jež čeká, až někdo jiný přijde a konečně vrátí klíče do zámku, který se v Břevnově otevírá jen jednou za sto let.

✦
Příběh se váže k památce Markétská zahrada Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)