Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Nový Židovský Hřbitov Na Olšanech
  • Příběh: Nový židovský hřbitov na Olšanech

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Nový židovský hřbitov na Olšanech
Smyšlený příběh

Příběh: Nový židovský hřbitov na Olšanech

Příběh: Nový židovský hřbitov na Olšanech
❧

„Tady to končí, Isák, už dál s ním nepůjdu,“ vyhrkl mladý hrobník Jakub a prudce pustil rukojeť těžké dřevěné rakve. Kovové kování s hlasitým cinknutím narazilo o vlhkou zem.

Isák se ani nepohlédl na svého pomocníka. Stál v mlze, která v červenci roku 1890 obalovala nové plochy hřbitova jako šedý přikrývač. Vzduch voněl po čerstvě vyvrácené hlíně a těžké, sladké vůni lilií, které někdo položil na hrob před nimi. Jakub se tř्हál, přestože bylo teplé léto. Díval se na tvář mrtvého muže v otevřené rakvi a pak na Isáka, staršího strážce, který měl na tváři výraz hlubokého, téměř posvátného úžasu.

„Podívej se na jeho prsty, chlapče,“ zašeptal Isák.

Jakub se přisunul blíž. Mrtvý muž, pan Loew, bývalý obchodník s lněným plátnem, ležel nehybně, ale v pravé dlani svíral něco, co tam před hodinou, když rakvě vyjížděly z vozu, rozhodně nebylo. Mezi vybledělými prsty svítil malý,stříbrný klíč s hlavicí ve tvaru hvězdy.

„To je nemožné,“ vydechl Jakub. „Víte přece, že jsme ho v márnici v domě očisty kontrolovali dvakrát. Měl prázdné ruce. Byl úplně prázdný.“

Isák pomalu natáhl ruku a s lehkým vrněním kovu o kov klíč z mrtvé ruky vyjmul. V ten moment se z mlhy ozval zvuk, který do ticha hřbitova nepatřil. Nebyl to zpěv ptáků ani šum vzdálených stromů z Olšanských zahrad. Byl to rytmický, kovový zvuk, jako když někdo pomalu otáčí zámkem v masivních železných vratách, přestože brána byla daleko za jejich zády.

„Kdo to dělá?“ zakřičel Jakub a rozhlédl se kolem sebe.

Kolem nich stály jen čerstvé hrobové jámy a několik nově zdvižených náhrobků z tmavého kamene, které v šeru vypadaly jako strážci z jiného světa. Nikde nebyl živý člověk. Jen mlha, která se začala hýbat proti větru, jako by ji někdo táhl za sebe.

Isák klíč nevrátil do rakve. Zavřel ho do dlaně a přitiskl k hrudi. Jeho oči se zúžily a pohled zamířil k nejvyššímu bodu areálu, kde se rýsoval obrys novorenesanční obřadní síně.

„On neodešel sám,“ řekl Isák tichým, chraplavým hlasem. „Přišel nám něco dát. Nebo nás přivolat.“

Jakub chtěl namítat, chtěl říct, že je to jen bláznění, ale v tu chvíli ucítil na kůži náhlý, mrazivý chlad, který mu ztuhla krev v žilách. Cítil, jak se mu zpod prstů vytrácí jistota o tom, co je skutečně mrtvé a co žijící. Podíval se znovu do rakve a vykřikl. Tvář pana Loewa už nebyla v té poloze, v jaké ji před minutou viděl. Hlava byla mírně nakloněna a oči, které měly být zavřené, teď hleděly přímo na Jakuba. Nebylo v nich však žádné hnívání, jen tiché, nekončitelné vyčkávání.

„Zakopej ho, rychle!“ zasyčel Isák a popadl lopatu.

Jakub pracoval v horečnatém spěchu, hází hlínu na dřevěné víko, až mu tluklo srdce až v krku. Isák mezitím stál nehybně vedle hrobu a díval se do dálky, tam, kde se hřbitov rozprostíral v nekonečném šedivém prostoru. Když byl hrob zasypán a povrch vyrovnán, Isák se k Jakubovi otočil. V ruce už neměl klíč.

„Kde je?“ vyhrkl Jakub. „Kam jsi s ním dal?“

Isák jen mlčel a ukázal prstem směrem k lánům hrobů, které teprve čekaly na své majitele. Mezi řadami budoucích náhrobků stála postava v černém plášti. Stála tam jen vteřinu, nehybně, s rukou zvednutou v pozdravení, a pak se prostě rozplynula v mlze, jako by nikdy nebyla z masa a kostí.

Klíč zmizel, mrtvý muž se změnil a ticho, které následovalo, bylo těžší než samotná zem nad rakví. Jakub už nikdy nechtěl v noci na hřbitov vstoupit, ale Isák tam chodil každý večer. Stával se z něj stín mezi stíny, který hledal dveře, které ten stříbrný klíč mohl otevřít.

Tajemství toho, co pan Loew přinesl ze druhého světa, zůstalo uloženo v hloubce žižkovské hlíny, kde i dnes, mezi tisíci kameny, někdo tichým šeptáním hledá cestu zpět.

✦
Příběh se váže k památce Nový židovský hřbitov na Olšanech Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)