Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Obřany

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Obřany
Smyšlený příběh

Příběh: Obřany

Příběh: Obřany
❧

Krev na kameni

Pálil. Ne jen slunce, které se valilo z nebe jako roztavené olovo, ale ten zápach – spálené dřevo, pot a ještě něco, co se přilepilo na dlaních jako slaná krustace. Smil z Obřan stál na nejvyšší věži hradu, kde se mu dýchalo lépe, i když vzduch byl plný prachu od katapultů a výkřiků mužů dole. *„Připravte se!“* zařval, ale jeho hlas se ztratil v řevu obléhajících. *„Připravte se na co?“* zašeptal si sám, protože věděl, že dnes nebude žádné tajemství, žádné zázraky. Jen kovy, které se srážejí s kamennými zídkami, a mužů, kteří padají jako pšenice sečkávaná kosou.

Dole v hradním dvoře se Šebestian, jeho nejspolehlivější muž, potil jako prase v octě. *„Pánové, to jsou Brňané!“* křičel, jako by to mělo něco změnit. *„A my jsme jenom my!“* Odpověděl mu Jarek z Lipé, mladý šlechtic, který přišel na hrad jako host, ale zůstal, protože mu smutek po zradě otce ještě hořel v žilách. *„Takže? Utíkáme?“*

Smil se neotočil. Viděl, jak se na hradovém valu sbíhají ženy a děti, jak se matky drží za ruce svých synů a modlí se k obrazu Panny Marie, který visel nad branou. *„Neutíkáme. Ale jeden z nás musí.“*

Šebestian ho poznal v očích. *„Kdo?“*

*„Ty.“*

*„Já? Proč já?“*

*„Protože jsi nejrychlejší. A protože víš, kde jsou skryté zásoby.“* Smil mu dal do ruky klíč od sklepa, kde byly ukryty poslední sudy vína a pytle s moukou. *„Vezmi je a vyveď je dolů, k řece. Tam tě čeká loď. Pluj k Bystřici a var před Brňany. Řekni jim, že jsem se vzdal.“*

*„Lžeš.“*

*„Ano. Ale oni tomu uvěří.“* Smil se usmál, ale to byla jen zkamenělá maska. *„A ty, Jarek…“* Otočil se k mladíkovi, který dosud neřekl ani slovo. *„Ty zůstaň. A když padne poslední kámen, hoď klíč do Svitavy. Ať ho někdo najde. Ať ví, že jsme bojovali.“*

Dole se ozval první náraz. Dřevo praskalo jako suché kostry, kameny se valily do příkopu. *„Jdi!“* křičel Smil, ale Šebestian už běžel, klíč mu zvonil v dlani jako soudný zvonec.

Jarek se nepohnul. *„Proč ty neutečeš?“*

*„Protože jsem zbytek.“* Smil se podíval na své ruce. Byly pokryty špínou a krevmi cizích mužů, které vykonal v minulých letech. *„A protože když padnu, chci padnout na vlastní nohy.“*

Zdí se roztrhl. Brňané vtrhli dovnitř, meče se zvedaly k nebi, a Smil z Obřan vykročil naproti jim s mečem v ruce, který byl už tak těžký, že ho téměř nemohl zvednout. *„Za Boha a za Obřany!“* zařval, i když věděl, že to už nic nezmění.

Když ho později našli mezi zbytky hradu, ležel na zádech, ruce překřížené na prsou, a v ústech mu ještě hořela krev. Ale v dlani držel něco, co tam nemělo být – zlomený křížek z dřevěného obrazu Panny Marie. Jako by si ho vzal na památku.

A někde dole, v údolí, plul Šebestian prázdnou lodí, načež se otočil a podíval se na zříceninu, která se tyčila nad řekou jako strážce minulosti. *„Pánové…“* zašeptal. *„Vy jste ještě tady.“*

✦
Příběh se váže k památce Obřany Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)