Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Olivův Dům Čp. 1032/14 V Divadelní Ulici
  • Příběh: Olivův dům čp. 1032/14 v Divadelní ulici

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Olivův dům čp. 1032/14 v Divadelní ulici
Smyšlený příběh

Příběh: Olivův dům čp. 1032/14 v Divadelní ulici

Příběh: Olivův dům čp. 1032/14 v Divadelní ulici
❧

„Tady to končí, pane Wiehle, dál už vám nepomohu!“ vykřikl mladý pomocník a s rozvahou, která hraničila s panikou, pustil z rukou těžký svitek plánů. Papír s praskotem dopadl na dlažbu v průjezdu domu v Divadelní ulici, právě tam, kde se nad hlavami rozprostíral reliéf s tančícími postavami.

Antonín Wiehl se ani nepohlédl na roztrhaný plán. Stál nehybně a hleděl na stěnu, kde se právě dokončovaly sgrafitové zdobení. Vzduchemou se vznášel pronikavý pach vlhkého vápna a čerstvého pigmentu, který mu lepil špičky prstů. V tom momentě se stalo něco, co v žádné učebnici stavitelství není popsáno. Z hluboké vrstvy omítky, tam, kde Josef Tulka právě vykresloval jemné linie italských motivek, se začal ozývat zvuk. Nebyl to hluk stavby ani doprava z okolních ulic. Byl to rytmický, tichý šepot, jako když tisíce lidí mluví najednou, ale tak tiše, že je slyšet jen v kostech.

Wiehl přistoupil blíž. Přiložil ucho k chladnému povrchu zdi. Šepot ztichl a nahradil jej jasný, kovový zvuk, připomínající zvonění malých zvonečků. V tu chvíli do průjezdu vstoupil Alois Oliva. Vlastník domu s tváří ztuhlou v úžasu sledoval, jak se architekt opírá o fasádu, jako by z ní chtěl vysát nějaké tajemství.

„Co to děláte, Antoníne? Ničíte mi novou zeď?“ vyjekl Oliva a přistoupil k němu s rychlými, nervózními kroky.

Wiehl se pomalu otočil. V očích měl zvláštní lesk a rty se mu chvěly. „Slyšíte to, Aloisi? Oni jsou uvnitř. Ne v domě, ale v samotném kameni. Mluví o vítězném průvodu, o Záboji a Slavoji, jako by se to dělo právě teď, za touto vrstvou vápku.“

Oliva se zasmál, ale byl to suchý, nejistý smích. „Prach a vápno vám pomýšlejí, příteli. Jste vyčerpaný z práce.“

Jenže v ten okamžik se z hloubky sgrafit vyhlásil zvuk, který už nešlo připsět únavě. Z fasády se ozvalo hluboké, dunivé zaklepání. Tři krátké rázy, přesně v rytmu srdce. Všichni tři muži v průjezdu ztuhli. Kdo mohl klepat zevnitř zdi, která měla jen pár centimetrů tloušťky a za ní byla jen čistá vzdušnost vnějšího prostoru?

Wiehl natáhl ruku a dotkl se místa, kde se nacházely postavy z vítězného průvodu. V okamžiku doteku se zdi začala šířit jemná, zlatavá záře, která na vteřinu osvítila celý temný průjezd. Byla to záře tak intenzivní, že na okamžik zmizely stíny a dům vypadal, jako by byl vyřezán z jednoho kusu světla. A pak, s jedním prudkým nádechem, vše zmizelo. Zůstal jen chladný stín, vůně vápna a ticho, které bylo těžší než samotné zdi domu.

Wiehl v té chvíli přestal mluvit. Celý zbytek doby, kterou v tomto domě svou kancelář provozoval, už nikdy nezmínil to, co slyšel. Jen se říká, že v noci, když v Divadelní ulici utichly kočáry, zůstával v okně své kanceláře stát a hleděl dolů na sgrafitové postavy s výrazem člověka, který zná cestu do místa, kam nikdo jiný nemůže vstoupit.

Když se o deset let později stěhoval do Jízdecké ulice, nechal v domě svou nejdražší knihovnu a několik obrazů. Odcházel v ranní mlze, bez rozloučení s ostatními nájemníky, jen jednou krátce přitiskl dlaň k vápenné zdi v průjezdu.

Kdo dnes projde pod ty tančící postavy a přiloží ucho k novorenesanční fasádě, možná uslyší jen hluk moderního města. Ale někteří tvrdí, že v tichých hodinách, kdy se město zastaví, v hloubce sgrafit stále zvoní malé zvonečky a někdo z druhé strany zdi trpělivě čeká na dotek ruky, která by ho konečně doprovodila ven.

✦
Příběh se váže k památce Olivův dům čp. 1032/14 v Divadelní ulici Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)