Příběh: pavilon Vojtěška

**Voda z pramene voněla po mokrých kamenech a něčem starém, jako by nosila v sobě stopy všech těch, kdo zde stáli před ní.** „Prosím tě, nechoď tak daleko,“ zašeptala Markéta a její prsty se sepjaly kolem skleněné lahvičky, kterou mu podávala. „Zítra ráno už budu muset odjet.“ V…