Příběh: Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Prsty se mi třesou, když drásám hlínu pod nohama, jako by v té zemi bylo zakopané samotné vykoupení, které mi už dávno nepatří. Václav Vejmluva, opat s očima jako dva žhavé uhlíky, mi včera v klášteře neřekl jediné slovo, jen mi vtiskl do dlaně hrubý dřevěný křížek a pokynul směr…