Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Stará Škola V Dřevčicích
  • Příběh: stará škola v Dřevčicích

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

stará škola v Dřevčicích
Smyšlený příběh

Příběh: stará škola v Dřevčicích

Příběh: stará škola v Dřevčicích
❧

„Ustupte, vy blázni, oheň nespí a nečeká na vaše modlitby!“ zařval Matěj, zatímco mu z plic vyletěl hustý černý kouř. Vzduch v Dřevčicích v onom roce 1848 chutnal po spáleném dubovém dřevě a zmaru. Matěj stál uprostřed chaosu, kolem něj hřměly plameny, které požíraly jednu střechu za druhou. Viděl, jak se hroutí stěny domů, v nichž žili jeho předkové, a slyšel zoufalý křik žen a dětí. Vzduch byl tak horký, že pálil kůži i skrze hrubé plátno košile.

Když se prach usadil a popel přestal dopadat na zemi jako šedý sníh, zůstaly v srdci vsi jen trosky. Právě tam, na místě zvaném Pastýřův vrch, kde země stále vyzařovala zbytkové teplo, však začala vyrůstat nová stavba. Byla to škola, symbol nového začátku, vztyčená z vůle pánů z Novozámeckého panství. Matěj, který přežil požár, zde dostal práci při stavbě. Byl to mlčenlivý muž s rukama z tvrdého dřeva, který se však v noci často vracel k základům budovy.

Jednoho večera, krátce poté, co byla škola dokončena a její věžička s hodinami začala odměřovat čas vesnice, Matěj spatřil u zdi něco, co mu zmrazilo krev v žilách. U vysokého platanu, který v té době byl jen mladým stromem, stál muž. Neměl na sobě šaty z té doby; jeho oděv byl temný, neznámý, přiléhající, jako by byl ušit z kůry samotného stromu. Muž se nepohyboval. Díval se vzhůru na věž s hodinami s takovým intenzityvním pohledem, že Matěj zapomněl dýchat.

„Kdo jste?“ vykřikl Matěj a udělal krok vpřed.

Neznámý se pomalu otočil. Neměl obličej, jaký zná lidi. Místo očí měl hluboké stíny a místo úst jen hladkou kůži. V ruce svíral malou kovovou schránku. Bez jediného slova, bez jediného zvuku, muž vznášel schránku směrem k vrcholu věže. Matěj viděl, jak předmět neobyčejným způsobem stoupá vzhoru, jako by ho táhl neviditelný provázek, až zmizel v samotné makovici na hrotu věže.

Matěj vyběhl k budově, vyškrtal se do věže, kde cítil chladný kov cimbálu a slyšel rytmické tikání hodin, ale nahoře nenašel nic. Žádného muže, žádné schránky, jen ticho a prach tančící v paprscích měsíčního světla. Když se dotkl střešního plechu, ucítil pod prsty zvláštní vibraci, jako by budova dýchala.

Od té noci se v Dřevčicích začaly dít věci, které nikdo nedokázal vysvětlit. Hodiny občas udělaly dvanáct údarů v době, kdy slunce stálo v nejvyšším bodě dne. Děti, které do jednotřídky chodily z Heřmánek, vyprávěly o šeptání, které vycházelo z hlubokého suterénu, i když tam nikdo nebyl. Matěj se pokoušel tajemství vyloupit, ale věž byla uzavřená a nepřístupná.

Jednou v noci, krátce před svou smrtí, Matěj znovu uviděl stín u platanu. Tentokrát mu muž s neviditelným obličejem ukázal nahoru na věž a poté pomalu přiložil prst k místu, kde by měla být ústa. Byl to gesty přikázaný mlk. Matěj tehdy pochopil, že škola není jen budovou pro výuku dětí, ale že v její nejvyšší části je uložena věc, která nepatří do tohoto času.

Předměty v té schránce zůstaly skryty desetiletí. Dokumenty, mince a jména obyvatel, které v ní později našli, byly jen povrchní vrstvou. Nikdo z moderních opravářů si nevšiml, že papíry v schránce jsou psány inkoustem, který v roce 1921 ještě neexistoval, a že některé z jmen na seznamu patří lidem, kteří v Dřevčicích nikdy legálně nežili.

Když dnes v budově staré školy sedíte v hostinci a cítíte vůni jídla a slyšíte smích hostů, stačí jen jednou vzhlédnout k věži. Pokud vteřina ticha přepadne celý prostor, možná uslyšíte, jak v hrotu věže něco tichounce tiká, i když hodinový strojek byl dávno snesen k opravě.

Ten, kdo jednou v noci uvidí stín pod platanem, bude vědět, že některé tajemství zůstávají zamknutá v kovovém boxu vysoko nad hlavami lidí, a jen čekají na okamžik, kdy se čas znovu zastaví.

✦
Příběh se váže k památce stará škola v Dřevčicích Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)