Příběh: zámek Libědice

**„Tvá tvář byla jako světlo v temných komnatách, ale já jsem se nebojil. Jen jsem si uvědomil, že tenhle vzduch, který ti přiléhá k šatům, voní po česneku a dřevěném dýmě – jako by ti ho někdo přinesl z dálky, z míst, kde ještě neznáš zákaz.“** Tvoje ruce se v mé zadržely, když…