Zámek Libědice stojí v nadmořské výšce 255 metrů na východním okraji vesnice v areálu bývalého hospodářského dvora v okres Chomutov. Jeho počátky sahají do vzdálenější minulosti – starší tvrz je poprvé doložena v písemných pramenech roku 1571. Tvrz zůstala v rukou soukromých vlastníků dlouho; její poslední paní, Marie Zuzana Smyslovská, ji roku 1668 odkázala spolu s panstvím karmelitánskému klášteru na Malé Straně v Praze. Řádoví bratři zde viděli vhodný prostor pro svoje potřeby a v období od roku 1708 do 1725 starou tvrz zásadně přestavěli. Podle jejich představ vznikl barokní řádový dům s rozsáhlým hospodářským dvorem a zahradou – sídlo, které mělo sloužit jejich duchovnímu poslání i hospodářským záměrům.

V roce 1786, kdy byl karmelitánský řád papežskou rozhodnutím zrušen, připadl zámek státu. Náboženský fond, který převzal správu jejich majetku, jej v roce 1808 prodal Vojtěchu Mladotovi ze Solopysk, který jednal dále jako vlastník – zámek připojil k svému mašťovskému panství a začal jej využívat jako součást svého majetku. Vojtěchova vdova po jeho smrti v roce 1827 panství roku 1833 předala hraběnce Gabriele z Ditrichštejna. Později se zámek dostal do rukou Evžena Karla Černína z Chudenic, který jej koupil roku 1845. Černínská rodina s libědickým statkem hospodařila až do roku 1925, kdy jej po pozemkové reformě převzal inženýr Bohumír Roedl. Ten nejen zámek vlastnil, ale od roku 1929 pronajímal čtyři jeho místnosti libědické české škole, která zde měla své třídy.

Hlavní zámecká budova má obdélníkový půdorys s dvěma krátkými křídly směřujícími k severu. Průčelí budovy rozdělují dve rizality a obsahuje jedenáct okenních os. Nad portálem, ukrytou ve výklenku, stojí plastická socha od J. K. Vettera z roku 1725 – práce umělce z doby barokní. Tato socha patří mezi doklady řemeslné zručnosti své doby.

Po roce 1945 se zámek stal skladištěm a postupně chátrá. Některé hospodářské budovy musely být kvůli jejich stavu sneseny. Dnes zámek vlastní společnost CDK Holdins. Přestože se z něj během staletí stal symbol střídajících se vlastníků a jejich představ – od řádových bratří přes šlechtu až k průmyslovému podnikatelství – stojí zde dosud jako svědek dlouhého příběhu, který vepsal do себe každý ze svých pánů.