Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zámek Třebešice
  • Příběh: zámek Třebešice

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

zámek Třebešice
Smyšlený příběh

Příběh: zámek Třebešice

Příběh: zámek Třebešice
❧

„Ustup, prosím tě, nebo nás oba odvedou do žlebů!“ zašeptal Jan a přitiskl Anežku vší silou do studené zdi východního křídla.

Nad nimi v patře hřměly hlasy šlechticů a duněly těžké boty o dřevěné podlahy. Vzduch v chodbě voněl po starém vosku, vlhkém pískovci a těžkém lilekovém květu, který v Bredovém dvorci rozkvétal právě v těchto dnech. Anežka se třesla, ale ne z chladu stěn, nýbrž z napětí, které jí ztahovalo hrdlo. Její prsty, drobné a zrudlé od práce v zahradách, se křečovně kroutaly v krajce šatů, které jí v tajnosti půjčila stará kuchařka.

„Musím mu to říct, Jene. Jestli odjede do Prahy, už se nikdy nevrátí,“ vydechla a zabořila obličej do jeho ramene.

Jan, syn zdejšího správce, který v dětství s Anežkou lovil žabky v rybníčcích za zámeckým parkem, jí jen pevně stiskl ruku. Věděl, že hranice mezi nimi jsou hlubší než sklepy pod sýpkou. On byl jen synem sluhů, ona sice dcerou zahradníka, ale v očích rodiny Götzu byli oba jen prachem na cestě.

„Ticho!“ zasyčel Jan, když se z chodby ozval zvuk kovových ostruh.

Obojí ztuhli. V škvíře dveří viděli, jak kolem nich prochází hraběův syn, mladý muž s přísným pohledem, který právě teď rozhodoval o osudu celého panství. Jan cítil, jak mu v hrudi tluče srdce jako uvězněný pták. Podíval se na Anežku a v jejích očích viděl zrcadlo své vlastní zoufalé touhy.

„Běž k němu,“ šeptal Jan, když kroky utichly v dálce. „Běž, než zavřou brány. Já budu hlídat cestu u vížky.“

Anežka vyběhla z úkrytu. Její lehké boty téměř nezaznamenaly žádný zvuk na vápenném povrchu. Probrala se k hlavnímu portálu, kde červený pískovec svítil v zapadajícím slunci jako čerstvá krev. Tam, u samotného východu, stál vůz připravený k odjezdu.

„Počkej!“ vykřikla Anežka a její hlas se rozlehla klenbami dvora.

Mladý šlechtic se zastavil. Otočil se pomalu, s výrazem zmatení, který se v mžiku změnil v uznání. Anežka před něj klesla na kolena, v rukou svírala malý svazek sušených lůžkových růží, které v nich tajně schovávala celé léto.

„Vezmi mě s sebou. Prosím, neopusti Třebešice takto,“ prosbovala ho.

Šlechtic se na ni podíval, pak na své zbrojnoše a nakonec na vysokou vížku, která nad nimi bděla jako němý svědek. V jeho očích nebyla nenávist, jen hluboký, mrazivý smutek člověka, který už dávno přestal věřit v zázraky. Dopředu k ní nevstoupil. Jen pomalu natáhl ruku, vzal jeden z květů a rozdrobil ho v dlani tak silně, až lístky dopadly do prachu jako drobné rudé kapky.

„Svět, do kterého jedu, nemá místo pro sny z lůžkových zahrad,“ řekl chladně, ačkoliv se mu hlas mírně zachvěl.

Když vůz vyjel z brány a zvedl mraky prachu, Anežka zůstala stát v prázdném dvoře. Jan k ní přistoupil zpozdí, ale nedotkl se jí. Věděl, že některé rány nezahojí ani čas, ani tichý šum rybníků.

Anežka se pomalu otočila k červenému pískovci portálu a přiložila k němu svou tvář. Chlad kamene byl jediným společníkem, který jí v tu chvíli zbyl.

Dnes, když člověk prochází tichými chodbami třebešického zámku a zaboří se do hloubky jeho sklepů, může mít pocit, že vzduch je těžký nekvěty, ale tichým pláčem, který zůstal uvězněn v pískovcových římsách.

✦
Příběh se váže k památce zámek Třebešice Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)