J. S. BACH & C. P. E. BACH

JOHANN SEBASTIAN BACHOrchestrální suita č. 4 D dur BWV 1069Braniborský koncert č. 1 F dur BWV 1046CARL PHILIPP EMANUEL BACHMagnificat Wq 215 (hamburská verze)Silentium! ensembleumělecká vedoucí Tereza VálkováFilharmonie Brnodirigent John Butt cembalo„Orchestrální hudba J. S. Bacha nabízí nádherný, jiskřivý obraz hudby jako pohybu – pohybu, který zahrnuje hmotu, lidské tělo i spalující proudy emocí. Bachův talentovaný syn Carl Philipp Emanuel toto všechno zdědil, avšak vydal se novým směrem, prodchnutým nečekanými zvraty a zesílenými citovými okamžiky. Magnificat, stojící na pomezí církve, osvíceného rozumu a nespoutaného lidství, shrnuje možná celé osmnácté století.“ John ButtŠest Braniborských koncertů (BWV 1046–1051) a čtyři orchestrální suity (BWV 1066–1069) patří ke skvostům orchestrální tvorby Johanna Sebastiana Bacha a instrumentální hudby vrcholného baroka vůbec.Braniborské koncerty Bach věnoval roku 1721 markraběti Christianu Ludwigu Braniborskému. Vykazují invenční bohatství po stránce zvukové, kompoziční i citově obsahové. Názorně se v nich projevuje přechod od skupinového koncertu k sólistickému. V Prvním braniborském koncertu F dur koncertantní nástrojová skupina (concertino) sestává ze tří hobojů, fagotu, dvou lesních rohů a houslí; jejich skupinové koncertování se střídá s tutti orchestru. Zvláštností tohoto koncertu je jeho zakončení tanci – menuetem s triem, polonézou a zase menuetem s novým triem.„Braniborské koncerty jsou nejčistším projevem Bachova polyfonního stylu. Tak živě nemohl předvést výstavbu skladby ani na varhanách, ani na klavíru. Jenom orchestr mu dovoluje absolutní svobodu v používání a seskupování obligátních hlasů.“ Albert SchweitzerOrchestrální suity představují protipól k Braniborským koncertům. Každá z nich je tvořena závažnou francouzskou ouverturou a sledem několika tanců, většinou též francouzského původu. Bach napsal tyto suity v Köthenu, a když v roce 1729 převzal vedení Telemannova Collegia musica v Lipsku, sáhl po těchto dílech a dal jim definitivní podobu (někteří badatelé kladou vznik třetí a čtvrté suity až do Bachova lipského období). Čtvrtá suita D dur má nejbohatší obsazení a zvukově je tak nejpompéznější.„V tanečních melodiích těchto suit se zachránil pro naši dobu kus zapadlého světa, světa grácie a elegantnosti.“ Albert SchweitzerCarl Philipp Emanuel Bach, druhý nejstarší syn J. S. Bacha a jeho první manželky Marie Barbary, studoval právo, ale celý život zasvětil hudbě. Magnificat komponovaný ve slavnostní tónině D dur je jeho nejstarším dochovaným významným vokálně-instrumentálním dílem, vykazujícím jisté spřízněné znaky se skladbou jeho otce na týž latinský text. Magnificat C. P. E. Bacha byl poprvé proveden v Lipsku roku 1749, ještě za života J. S. Bacha. Několikrát zazněl i později, mj. v letech 1779 a 1786 v Hamburku, a to ve verzi pro orchestr rozšířený o tři trubky a tympány.„Ve skladbě a ve hře na klavír jsem měl jediného učitele – svého otce.“ P. E. BachBeseda s dramaturgem a jeho hosty se koná v 18.00 v ředitelském salonku. Kapacita je omezena, rezervujte si své místo na adrese besedy@filharmonie-brno.cz do středy 12.00 hodin v týdnu, kdy se koná koncert.