Biskupská rezidence v Hradci Králové sídlí na Velkém náměstí a slouží jako rezidence biskupa královéhradecké diecéze církve římskokatolické. Budova je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Cesta k vytvoření stálé biskupské rezidence v Hradci Králové trvala více než čtyřicet let. Když byl v roce 1665 instalován první královéhradecký biskup Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka, město ještě tak významné sídlo katolické církve nemělo. Biskupové pobývali převážně na zámečku v Chrasti, který byl součástí jejich panství. Sobek sice v roce 1662 koupil od města tři domy na náměstí s myšlenkou jejich přestavby, ale městská protesta proti převodu měšťanských nemovitostí do církevního majetku staví dlouhá léta. Jeden z domů si Sobek příležitostně pronajal, ale k větším úpravám nedošlo.

Nový popud přinesli jeho nástupci. V roce 1674 si Jan Bedřich z Valdštejna povolal do Hradce svého architekta, plány se však změnily, když byl Valdštejn vyzdvihnut na místo pražského arcibiskupa. O dvacet let později si Jan František Kryštof z Talmberka představoval rezidenci v prostorách starobylého hradu, ale stavební průzkum ukázal, že areál disponibilním místem nepovoluje. Řešením byl návrat myšlenky rozšíření domů na Velkém náměstí.

V roce 1704 byla pro stavbu odsouhlasena částka 7 000 zlatých, která se postupně navyšovala. Od roku 1707 se práce rozeběhly v plné síle. Roku 1709 byla vysvěcena rezidenční kaple sv. Karla Boromejského. Do roku 1710 vyrůstala přední část rezidence při náměstí, která se mohla chlubit architektonickými prvky – mělkým středním rizalitem, dynamicky tvarovanými otvory a pásovou bosáží v přízemí – které odkazují na autorství Giovanniho Battisty Alliprandiho.

Rozhodujícím okamžikem byla příchod Jana Adama Vratislava z Mitrovic na biskupský stolec v roce 1711. Tento vysoký hodnostář rozvinul v Hradci Králové zcela nový duch architektonické velkorysosti vrcholného baroka. V letech 1715–1719 proběhla dostavba zadní části rezidence dle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Náklady byly značné: v prvních dvou rocích stavby činily více než 8 000 zlatých, v následujícím roce téměř 1 500 zlatých a v posledním roce dalších přibližně 3 000 zlatých. Roku 1717 se v účetních záznamech objevují malé položky za papír, inkoust a stravu pro pana Santiniho – jediný přímý doklad jeho spojení se stavbou.

Architektonické autorství je předmětem odborné diskuse. Historik Ivo Kořán zpočátku předpokládal Santiniho příchod až s biskupem Vratislavem, později se však domníval, že působil již pod biskupem Beckerem. Architektonické detaily však nejsou průkazným dokladem jeho autorství a provedení plánů se odlišuje od Santiniho vybroušeného kreslířského rukopisu.

Rezidence je komponována do čtyř křídel kolem pravoúhlého nádvoří. V roce 1777 bylo zvýšeno o patro hlavní průčelí, čímž budova získala současný vzhled. Dnes stojí jako představitel baroka v jeho vrcholné české podobě, svědectví o rozvoji Hradce Králové jako významného církevního střediska a o stavitelských ambicích jeho biskupů.