Budova v Praze na Starém Městě se stala důležitou součástí městské topografie počátkem druhé poloviny devatenáctého století. Spořitelna česká, založená roku 1827, byla prvním českým finančním ústavem a jejím prvním a jediným pražským peněžním ústavem v té době. Potřeba reprezentativního sídla odpovídajícího postavení této instituce vedla na začátku druhé poloviny devatenáctého století k rozhodnutí postavit novou budovu na tehdejší Ferdinandově třídě, která nahrazovala dřívější hradební příkop mezi Starým a Novým Městem.

Stavba budovy se připravovala od roku 1857, kdy byl na parcele, kde dříve stávala středověká lázeň, křižovnický špitál a později cihelna s vápenicí, upraven terén. Na projektanta budovy byla v roce 1858 vypsána soutěž, kterou vyhrál architekt Vojtěch Ignác Ullmann. Stavba byla realizována pražským stavitelem Janem Bělským, který zde při budování základů a suterénních prostor poprvé v Praze použil beton. Hrubá stavba byla hotova v roce 1861, další práce se táhly až do roku 1863, kdy byla stavba zcela dokončena.

Ullmannova stavba v novorenesančním stylu tvořila východní část budovy. Když byla na konci devatenáctého století potřebná rozšíření, bylo rozhodnuto namísto novostavby rozšířit stávající fasádu o její repliku. Tuto stavbu, realizovanou v letech 1894 až 1896, projektoval vídeňský architekt Friedrich Schachner. Pokud se podíváte na budovu, zdá se být jedním jednotným objektem, přestože v sobě skrývá dvě stavby, které vznikly s odstupem více než třicet let. Tuto harmonii prozrazují pouze číselné údaje v aticích – na pravé straně je rok 1860, na levé pak 1896.

Průčelí budovy obrácené do ulice Národní je reprezentativní a dvojpatrové, tvořené pětadvaceti okennými osami. Celek rozdělují dva rizality s vchody, mezi jednotlivými patry běží římsy. Střešní linii umocňuje balustrová atika s obelisky. Nad pravým rizalitem se vypíná alegorie Čechie přijímající úspory lidu, kterou v roce 1861 vytvořil Antonín Wildt podle nákresu Josefa Mánesa, nad levým rizalitem pak plastika od Otto Mentzela.

Budovu využívala Spořitelna česká až do roku 1952. Po založení Československé akademie věd vznikla potřeba najít nový prostor, a tak se v roce 1954 stala její sídlem. Při úpravách pro akademii bylo vyměněno původní zařízení interiéru, v zadním traktu vznikly v roce 1956 garáže s terasou. Od roku 1964 je budova chráněna jako kulturní památka. Od roku 1992 slouží jako sídlo Akademie věd České republiky, od roku 1994 také jako sídlo Učené společnosti. Po roce 1990 probíhaly postupné opravy, mnohé umělecké prvky budovy byly restaurovány a zvláště reprezentativní bývalá peněžní hala byla přeměněna na knihovnu.