Budova na místě dnešního paláce začíná svůj příběh jako gotická stavba. Roku 1541 ji zničil požár, po kterém následovala renesanční přestavba. V roce 1597 se stala majetkem Jana z Valdštejna, a pod jeho potomky zůstala až do roku 1628, kdy ji zakoupil hrabě Heřman Černín z Chudenic. Právě on se stal jmenodárcem. Klíčovou kapitolou v historii paláce se stala léta 1712 až 1713, kdy jej stavitel František Maxmilián Kaňka převedl do stylu vrcholného baroka – tato přeměna je zřetelná na fasádě dodnes. V roce 1739 jej Černínové prodali státnímu radovi Janu Petrovi Nellemu. Padesát let poté jej koupila hraběnka von Excherisch, rozená Sterneggová, po níž dostala budova své druhé jméno. Od roku 1800 přešel palác do vlastnictví měšťanů, kteří jej přeměnili na činžovní dům.

Architektonicky se jedná o čtyřkřídlý dvoupatrový objekt s podkrovím a vnitřním dvorem. Nejpozoruhodnějším rysem je zalomené hlavní průčelí orientované na východ – jižní dvouosá část je posunutá o zhruba pět metrů dozadu vůči severní sedmiosé části. Obě části spojuje krátká jednoosá fasáda obrácená k jihu. Přízemí je pokryto pásovou rustikou, do níž je vsazen hlavní portál s postranními pilastry. Nároží a okraje budovy lemuje rustika v patrech. Okna prvního patra obklopují štukové rámy s uchy a volutami. Nad druhým patrem se vypíná profilovaná hlavní římsa, nad kterou se zvedají tři vikýře s okny podkroví v mansardové střeše.

V novější době se palác transformoval z soukromé rezidence na obytný a kancelářský prostor. V padesátých letech dvacátého století zde bydlel režisér Václav Krška; po jeho smrti v roce 1970 zde obýval herec Eduard Cupák. V současnosti slouží jako nájemní byty a kanceláře. Mezi nájemce patří Honorární konzulát Monackého knížectví a sídlo Liberálně ekologické strany. Jedním z majitelů je politik Martin Bursík. Palác tak zůstává živou součástí pražského centra, odrážející v sobě vrstvy století své přeměny od gotiky přes baroko až do dnešních dní.