Evangelický kostel v Prostřední Suché, součásti dnešního Havířova, je chrámem Slezské církve evangelické augsburského vyznání. Vedle kostela se rozprostírá evangelický hřbitov o rozloze 7589 metrů čtverečních. Farní sbor Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Havířově-Suché spravuje jak chrámu, tak hřbitov.

Dějiny evangelíků v Suché sahají do 16. století, kdy se sušská vrchnost i její poddaní přihlásili reformaci a postupně ovládli místní kostel. Dlouhotrvající odsun evangelíků vrcholil 26. března 1654, kdy náboženská komise chrám uzavřela. Přesto vrchnost pokračovala v podpoře věřících – mezi lety 1654 až 1664 se na dolnosušském zámku skrýval evangelický kazatel Jan Pragenus, a mezi pedagogy v domácnostech Golkovských a Harasovských vyučovali luteránští kněží Samuel Fiducius a Alexandr Pragenus. Po vydání Tolerančního patentu se evangeličtí věřící sdružili kolem nového chrámu v Bludovicích. V roce 1852 vznikla v Suché první evangelická škola.

Založení samostatného hřbitova se vázalo na rok 1860. Evangelíci z Prostřední Suché zakoupili pozemek od Bernarda Kocura a zřídili evangelickou hřbitovní obec. Hřbitov oplotili dřevěným plotem a vystavěli vstupní bránu. První pohřeb se tam uskutečnil již 12. listopadu 1860. V roce 1872 vzrostla na hřbitově dřevěná kaple s věží a třemi zvony; dva zvony pořídili soukromí mecenáši. Rakouská vláda si ji ovšem na válečné účely zabavila 31. července 1916.

Dnešní kostel vznikl v dvou etapách. V letech 1924 až 1925 nahradila dřevěnou kapli stavba zděná, pojatá jako kaple se 156 místy. Základní kámen posvětili 3. srpna 1924, stavbu pak 2. srpna 1925. O dvanáct let později, roku 1937, byla kaple přestavěna na kostel – rozšíření zahrnovalo dvě boční uličky s pavlačemi, oltářní apsidu a zvětšený kůr. Kapacita stoupla na 350 míst. Slavnostní posvěcení kostela se uskutečnilo 28. listopadu 1937. Akt posvěcení vykonal senior Oskar Michejda, kázáním přispěl farář Józef Nierostek z Polského Těšína. V meziválečných letech tvořily gemeinu Svaz evangelické mládeže, mládežnický pěvecký sbor a Sdružení evangelických žen.

Po druhé světové válce přebral sbor pastor Jerzy Czyż, který v roce 1946 zorganizoval první konfirmační výuku. Samostatnost farního sboru v Suché byla úředně potvrzena 14. ledna 1949. Téhož roku si komunita pořídila varhany, které vyrobil kutnohorský varhanář Jan Tučan (opus 504), částečně na základě součástí starších varhan ze slovenské obce Veľké Bierovce. V padesátých letech 20. století sbor čítá kolem 3500 věřících.

Od té doby však postoj budovu ohrožují následky důlní činnosti. Důlní poškození postupně likvidovali, a všechny okolní budovy obce Prostřední Suchá padly. Evangelický kostel zůstává jedinou dochovanou stavbou – ačkoli spolu s hřbitovem a okolním terénem poklesl vlivem poddolování o více než 17 metrů. Státní úřad převzal církevní hřbitovy do své správy počátkem roku 1958. Od osmdesátých let byl pohřby zakázán. V roce 1991 došlo k rekultivaci hřbitova a prostranství kostela – část hřbitova totiž zatopila voda, takže bylo nutné rozebrát pomníky a navézt náhradu. Kolem roku 1993 se pak hřbitov otevřel veřejnosti a dostoupal nové chodníků.