Evangelický kostel (Prostřední Suchá) Kostel

Evangelický kostel v Prostřední Suché, součásti dnešního Havířova, je chrámem Slezské církve evangelické augsburského vyznání. Vedle kostela se rozprostírá evangelický hřbitov o rozloze 7589 metrů čtverečních. Farní sbor Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Havířově-Suché je vlastníkem kostela i hřbitova.

Dějiny evangelíků v Suché sahají do 16. století, kdy se sušská vrchnost i její poddaní přihlásili k reformaci a postupně získali pod svou správu i zdejší kostel. Odebrán jim byl 26. března 1654, kdy jej náboženská komise uzavřela. Přesto vrchnost pokračovala v podpoře věřících – mezi lety 1654 až 1664 se na dolnosušském zámku skrýval evangelický kazatel Jan Pragenus a učiteli rodin Golkovských a Harasovských, vlastníků Horní Suché, byli luteránští kněží Samuel Fiducius a Alexandr Pragenus. Po vydání tolerančního patentu se evangeličtí věřící sdružili kolem nového chrámu v Bludovicích. V roce 1852 vznikla v Suché první evangelická škola.

Založení samostatného hřbitova se vázalo na rok 1860. Evangelíci z Prostřední Suché zakoupili pozemek od Bernarda Kocura a zřídili evangelickou hřbitovní obec. Hřbitov oplotili dřevěným plotem a vystavěli vstupní bránu. První pohřeb se tam uskutečnil již 12. listopadu 1860. V roce 1872 vyrostla na hřbitově dřevěná kaple s věží a třemi zvony; dva zvony pořídili soukromí mecenáši. Zvony ovšem 31. července 1916 zrekvírovala rakouská vláda pro válečné účely.

Dnešní kostel vznikl ve dvou etapách. V letech 1924 až 1925 nahradila dřevěnou kapli stavba zděná, pojatá jako kaple se 156 místy. Základní kámen posvětili 3. srpna 1924, stavbu pak 2. srpna 1925. O dvanáct let později, roku 1937, byla kaple přestavěna na kostel – rozšíření zahrnovalo dvě boční uličky s pavlačemi, oltářní apsidu a zvětšený kůr. Kapacita stoupla na 350 míst. Slavnostní posvěcení kostela se uskutečnilo 28. listopadu 1937. Akt posvěcení vykonal senior Oskar Michejda, kázáním přispěl farář Józef Nierostek z Polského Těšína. V meziválečných letech ve sboru čile působily Svaz evangelické mládeže, mládežnický pěvecký sbor a Sdružení evangelických žen.

Po druhé světové válce přebral sbor pastor Jerzy Czyż, který v roce 1946 zorganizoval první konfirmační výuku. Samostatnost farního sboru v Suché byla úředně potvrzena 14. ledna 1949. Téhož roku si komunita pořídila varhany, které vyrobil kutnohorský varhanář Jan Tuček (opus 504), částečně ze součástí starších varhan ze slovenské obce Veľké Bierovce. V padesátých letech 20. století čítal sbor kolem 3500 věřících.

Stále větší hrozbou se však stávaly následky důlní činnosti. Důlní škody na budově kostela byly postupně odstraňovány, v jejich důsledku však padly dvě budovy evangelických škol. Kostel spolu s hřbitovem a okolním terénem poklesl vlivem poddolování o více než 17 metrů. Státní úřad převzal církevní hřbitovy do své správy počátkem roku 1958. V osmdesátých letech bylo pohřbívání na hřbitově zakázáno. V roce 1991 došlo k rekultivaci hřbitova a prostranství kostela – část hřbitova totiž zatopila voda, takže bylo nutné rozebrat pomníky, navézt zeminu asi do výšky 4 metrů a hroby znovu postavit. Kolem roku 1993 se pak hřbitov po dlouhém úsilí znovu otevřel a byly vybudovány chodníky.