Kostel stojí na křižovatce Ústecké a Lužecké ulice v centru obce na pravém břehu Lužeckého potoka. Před jeho stavbou zde stála pozdně barokní kaple, kterou nechala obec vystavět již v roce 1808. Od konce devatenáctého století se však situace měnila. Průmyslový rozvoj Povrlu, zejména provoz Bondyho měďárny, přinesl růst počtu obyvatel a stoupající potřebu místa pro modlitby. Kaple přestala kapacitou postačovat a její poloha se stávala překážkou pro rostoucí silniční provoz na trase Ústí nad Labem – Děčín, jelikož ji začala zasahovat do průjezdné silnice.

Dlouhá léta si místní comunita přála nový kostel. Od roku 1909 se obec opakovaně obracela na litoměřické biskupství s žádostmi o stavbu. Výsledkem bylo založení kostelního spolku dne 27. listopadu 1935. Starou kapli zbourali a práce mohly začít.

Projekt kostela vytvořili tepličtí architekti Josef Reihsig a Paul Krische. Stavba oficiálně začala 15. června 1936 a již o měsíc později, 5. července, byl za účasti místních obyvatel, okolních farářů i farářů ze sousedních Roztoků a Českého Bukova položen základní kámen. Hrubou stavbu zvládla do srpna ústecká firma Maier und Hollmann, která ji dovršila až k vztyčení střešní máje 3. srpna téhož roku. Střešní konstrukci pak realizoval podle návrhu inženýra Selingera z pražské Štěpánčiny akademie. Stavbou vedl G. Kneisel, polírem H. Wanzel. Denně zde pracovalo osm až čtrnáct místních zaměstnanců. Celkové náklady stavby dosáhly 180 tisíc korun, přičemž značnou část financí přispěla měďárna i samotní obyvatelé obce.

Výjimečně rychle byl kostel dohotoven. Již 15. listopadu 1936 – necelý rok poté, co byl založen kostelní spolek – jej vysvětil litoměřický biskup Anton Alois Weber. Od zahájení stavby tak uplynulo právě pět měsíců.

Architektonicky se jedná o stavbu neobvyklého kruhového půdorysu s hranolovou věží zakončenou zvonem. Věž zde hraje výraznou úlohu v urbanistickém prostoru – podtrhuje charakter křižovatky a slouží jako orientační bod v obci. Věnec věže nese nerezový kříž vyrobený v pražské společnosti Poldi Kladno. Dekorativní prvky tvoří vitráže z dílny Franze Tschörnera z České Kamenice.

Interiér obsahuje část zařízení převezeného z původní kaple – zvony, barokní oltář, varhany a sochy svatého Jana a svaté Barbory. Zbývající vybavení pořídili během výstavby za patnáct tisíc korun.

V devadesátých letech dvacátého století byla fasáda kostela opravena. Dodnes zůstává v majetku obce a patří k vzácným katolickým kostelům v České republice, které mají přiděleno vlastní číslo popisné. Návštěvník zde nacházíí svědectví o síle místní komunity i o tom, jak průmyslová modernizace měnila podobu českých vesnic mezi světovými válkami.