Kostel svatého Antonína Paduánského je bývalým římskokatolickým chrámem v Sokolově, umístěným v areálu kapucínského kláštera. Oba objekty jsou společně chráněny jako kulturní památka České republiky a představují svědectví o barokní architektuře a životě řádové komunity.

Klášter kapucínů vznikl, když se řádoví členové usadili v Sokolově roku 1663. Od následujícího roku probíhala stavba klášterního komplexu s chrámem. Kostel byl vysvěcen 20. října 1667 biskupem Maxmiliánem Rudolfem Schleinitzem. Po polovině 18. století zde byla zabudována hudební kruchta. Až do roku 1950 sloužil chrám své původní funkci. V tom roce byl klášter uzavřen a kostel se změnil na skladiště. Přelom přišel v roce 1961, kdy areál získalo město Sokolov. Od devadesátých let 20. století je areál postupně rekonstruován. Dnes chrám slouží k pořádání koncertů a výstav, čímž se stává žitým místem pro veřejnost.

Chrám představuje raně barokní stavbu v duchu kapucínské architekturní tradice. Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu se dvěma symetricky umístěnými bočními kaplemi. Neobvyklostí je jeho neorientovaná poloha – hlavní osa vede tam, kde původně stávala městská brána, nikoliv na východ. Presbytář je nižší a užší než loď a završuje jej charakteristická hranolová sanktusová věž s cibulovou bání. Vyvýšené průčelí s obdélnými okny a kruhovým oknem uprostřed leží po několika schodech. Loď se rozprostírá pod valenou klenbou rozdělenou do tří polí, okna jsou zasazena v zaklenutých nikách.

Zajímavý je osud varhan kostela. Hudební kruchta byla vybudována kolem roku 1761. Původní varhany z téhož roku vytvořil Johann Leopold Rausch z Plzně – byly však původně určeny pro kostel svaté Máří Magdaleny v Karlových Varech a klášter je zakoupil roku 1858. V roce 1892 vytvořil Martin Zaus nové varhany speciálně pro Sokolov. Po roce 1945 byly odvezeny do trnavské diecézy. Současné varhany pocházejí z kláštera v Mariánské, který byl zbořen roku 1965.

Nejhlubší vhled do historie poskytuje klášterní krypta s nápisy „Eingang zur Ruhe" nad vstupem. Zde si zvolila rodinnou hrobku šlechtická rodina Nosticů. Prvním pohřbem zde byla roku 1681 Eleonora Marie, druhá manželka Jana Hartvíka z Nostic, jejíž ostatky byly převezeny z Vídně. Jan Hartvík byl pohřben necelé dva roky později. Josef Dobrovský si kryptu prohlédl v roce 1816 a podrobně ji popsal. V letech 1852 až 1853 proběhla větší přestavba, při níž byla kapucínská část, kde se od roku 1787 již nepohřbívalo, spojená s nosticovskou. Roku 1932 se prováděly odborné záchranné práce. Do tohoto roku bylo v kryptě uloženo 52 příslušníků nosticovského rodu. Poslední restaurování proběhlo roku 1999, včetně exhumace a vědeckého studia pozůstatků. Dne 20. prosince 1999 byla hrobka znovu slavnostně vykropena biskupem Jiřím Paďourem za účasti představitelů města a veřejnosti.