Kostel svatého Havla opata stojí na návsi v Tuchlovicích nedaleko okresu Kladno, přímo naproti obecnímu úřadu. Místo není náhodné – řadí se k tradičním polohotám filiálních kostelů malých obcí Středočeského kraje, odkud je vidět prakticky z každého koutu vsi. Silnice spojující Nové Strašecí a Kamené Žehrovice obchází ho a zvýrazňuje tak jeho polohu jako duchovního středu obce.

Počátky kostela se ztrácejí v gotické éře kolem roku 1330. Z této původní stavby se dochoval především presbytář s charakteristickou křížovou klenbou, kterou lze podle stavebně-historických znaků přiřadit právě tomuto období. Kostel byl v dobách středověku a raného novověku spojen s místním hřbitovem, což bylo běžné pro farní kostely. Tato tradice skončila za reforem císaře Josefa II., kdy byl hřbitov zrušen roku 1790.

Charakteristickou podobu si kostel získal během 19. století. Nejdůležitější bylo období let 1840–1844, kdy proběhla výrazná barokizující přestavba. V té době byla nad vstupním portálem vystavěna věž o výšce 27 metrů, která se stala architektonickou dominantou celé stavby a zůstává charakteristickou součástí tuchlovické siluety dodnes. Počátkem posledního provizetního století, přesně roku 1890, byla podélně prodloužena sakristie a tímto byla stavba upravena do podoby, která se s postupnými údržbovými zásahy zachovala až do současnosti.

Jako mnoho sakrálních staveb, i tento kostel nezůstal střadostí času. Během dvacátého století objekt postupně chátral, až se stalo nezbytné provést záchranu. Mezi lety 2000 a 2002 byla realizována celková rekonstrukce podle projektu architekta Otakara Hrdličky, která vrátila kostelu jeho dosavadní funkčnost a vzhled. Dlouhá léta byl kostelem farního správcího řádu, avšak od 1. ledna 2009 byl přifařen jako filiální kostel ke smečenské farnosti.

Interiér kostela odkrývá příběh jeho vývoje. Převažuje novogotický mobiliář z devatenáctého století, zato však lavice pocházejí z období rokokového. Zvláštní pozornost si zaslouží cínová křtitelnice z konce osmnáctého století, která půl tisíciletí střeží křestní sakramenty. Hlavní oltář z roku 1866 není místní dílem – byl převezen z kaple svatého Jana Křtitele v nedalekých Ledcích a je dílem sochaře Jana Kaury. Boční oltáře vznikly později, roku 1893, z dílny Františka Krejčíka.

Kostel je chráněn jako kulturní památka a zůstává důležitou součástí českého sakrálního dědictví. Svou tichostí a skromností vypráví příběh obyčejného lidu české vsi, kterému monumentální stavby samy osebě nejsou podstatné, nýbrž jejich hluboký smysl a kontinuita.