Kostel svatého Václava na Proseku je římskokatolickým farním kostelem v pražské čtvrti Prosek a zároveň nejstarší stavební památkou této lokality. Jde o stavbu románského původu, která byla vybudována na rozhraní náhorní plošiny a svahu údolí Rokytky, patrně ještě před vznikem dnešního osídlení.

Vznik kostela se obrývá nejistotou. Spolehlivé historické údaje se o něm nedochovaly. Nejstarší písemné zprávy kladoucí jeho založení k rokům 1115 nebo 1168 jsou falza vznikutá v 13. století. Legendární tradice si uchovala příběh o knížeti Boleslavovi II., kterému se při návratu ze Staré Boleslavi do Prahy na tomto místě zjevil ve snu svatý Václav, čímž byl motivován ke zřízení chrámu. Podle této legendy měl být kostel založen roku 970. Stavebně-historické průzkumy však naznačují reálnější dataci – někteří badatelé kladou vznik do přelomu 11. a 12. století, historička Anežka Merhautová vychází z toho, že původní románská trojlodní bazilika vznikla kolem roku 1170, a současné portály při úpravách stavby okolo roku 1200.

Od roku 1311 je v kostele doložena farnost, jména jednotlivých farářů jsou pak známa již od roku 1356. Během husitských bouří kolem roku 1420 byl kostel pobořen, posléze jej převzali utraquisté a v sedmdesátých letech 15. století jej opravili, přičemž původní románskou stavbu přizpůsobili gotickému stylu. Po návratu katolické kontroly se kostel stal součástí farnosti kostela svatého Martina ve zdi. Během třicetileté války byl kostel vypálen. Obnova přišla až roku 1675, kdy byla farnost obnovena pod vedením prvního farářů Augustina Saláta. Podstatný vliv na záchranu chrámu měl pražský arcibiskup a kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu, který listinou z roku 1667 nařídil obnovu prosecké baziliky, aby se neobrátila v ruinu po škodách způsobených husitskými a švédskými vpad.

V Subsequently byl kostel několikrát upravován. Roku 1712 byla nad kněžištěm postavena hranolová věž. Zásadní přestavba proběhla v roce 1770, kdy byla zřízena nová sakristie a rozšířena okna – tyto úpravy však narušily stabilitu stavby, a proto byla roku 1783 na hřbitově vybudována samostatná zvonice. Další úpravy následovaly v roce 1790. Roku 1874 byly na věž instalovány hodiny. V roce 1929 byla farnost povýšena na děkanství, jímž zůstala až do 30. června 1994. Přestavba z roku 1931 přinesla snížení střech bočních lodí, obnovení zazděných románských okének v hlavní lodi a stavbu nové sakristie na severní straně. Celková oprava stavby se uskutečnila v roce 1937, následujícího roku byla obnovena krytina všech tří střech.

Architektonicky se jedná o románskou sloupovou baziliku vykonstruovanou z kvádříkového opukového zdiva. Stavba je tvořena třemi loděmi, z nichž každá je na východní straně zakončena apsidou a renesanční předsíní z roku 1572. Bohatství na jižní stěně zdobí pás románských obloučků.

V roce 2010 byla provedena poslední zaznamenávaná úprava – u východní hřbitovní zdi byly instalovány tři sochy Madon z přírodního kamene od sochařky Zuzany Čížkové, zároveň došlo k parkových úpravám okolí kostela. Kostel tak zůstává živým svědectvím středověkého Prahy.