Loretánská ulice na Hradčanech tvoří součást pěší zóny a spojuje Radnické schody u Hradčanského náměstí s Loretánským náměstím a ulicí Pohořelec. Jde o jednu z nejvýznamnějších kulturních tepen staré Prahy, která nese stopy několika staletí městského vývoje a architektonických stylů.

Historie ulice sahá do 14. století, kdy si jejím půdorysem dělila město Hradčany a okolní území. Východní část ulice tehdy patřila městu Hradčanům, zatímco západní část ležela za městskými hradbami. Zásadní změna přišla v roce 1598, kdy se Hradčany staly královským městem. V tomto období byla na čísle 1 vybudována Hradčanská radnice, renesanční budova, která slouží městskému správnictví dodnes. Východní část ulice u Radnických schodů se v 16. století nazývala „Radodomská". Moderní název „Loretánská" se začal používat až od počátku 18. století a postupně se ujal pro celou ulici.

Architektonické a kulturní bohatství Loretánské ulice je značné. Trauttmannsdorfský palác na čísle 6 představuje klasicistní architekturu a je chráněn jako kulturní památka České republiky. Neméně cenným je Hrzánský palác na čísle 9. Na čísle 13 naleznete pamětní desky věnované Alice Masarykové a Marcie Davenportové. Budova na čísle 19 slouží jako Škola Jaroslava Ježka pro zrakově postižené. Součástí zdí Loretánské zahrady je barokní výklenková kaple sv. Barbory, kterou v minulosti vytvořil František Maxmilián Kaňka.

Zajímavou technickou atraktivitou je litinový kandelábr sochařsky zdobený z roku 1868, který je součástí veřejného osvětlení. Tento osmiramenný kandelábr, chráněný jako kulturní památka, má svého dvojníka na Hradčanské náměstí a patří mezi ojedinělé prvky historické infrastruktury Prahy.

Loretánská ulice poskytuje návštěvníkům ucelený pohled na vývoj Pražských Hradčan od středověku do moderní doby. Kombinace architektonických klenotů, historických institucí a řemeslného umění z různých období ji činí nezbytnou součástí poznávání srdce staré Prahy.