Na baště sv. Ludmily Hrad

Na baště sv. Ludmily je ulice spojená s jedním z nejkrásnějších míst Pražských Hradčan. Tvoří oblouk severně nad Mickiewiczovou ulicí a je pojmenována podle bašty svaté Ludmily, která tvořila součást Mariánské hradby – barrokního opevnění Pražského hradu. Podobně jako sousední ulice Na baště sv. Tomáše kopíruje průběh tohoto historického opevnění z přelomu sedmnáctého a osmnáctého století.

Obraz ulice se dramaticky změnil na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Když začaly v počátcích dvacátého století náměty opevnění bořit, otevřelo se místo pro novou zástavbu. V letech 1910 až 1913 zde vyrostla luxusní vilová čtvrť – především na trzech baštách sv. Jiří, sv. Ludmily a sv. Tomáše. Stavitelé zde soustředili řadové „kotážové" domy, vily a dvojdomy, které se staly součástí jedné z nejexkluzivnějších lokalit Prahy. Architektonické řešení respektovalo krajinu a historické linie fortifikačních staveb, čímž vznikl unikátní urbanistický prostor.

Okolí ulice utvářejí přírodní prvky, zejména park Charlotty G. Masarykové. Ten byl dříve znám také jako Park nebo sad u Písecké brány a od roku 1971 je chráněn jako kulturní památka České republiky. Park vytváří otevřený, zelenopásový charakter čtvrti a tvoří ideální protiváhu k residentním stavbám.

Architektonicky se ulice vyznačuje dobovými vilami s bohatými detaily. Mezi zajímavé stavby patří vila s malovanou fasádou na čísle 9, která svým zdobením poukazuje na kvalitu původní zástavby. Jednotlivé domy a vily nesou charakteristiky počátku dvacátého století a tvořily, a do jisté míry tvoří, symbol vyšší společenské pozice svých majitelů.

Dnes je ulice Na baště sv. Ludmily místem, kde se kříží historie opevnění Pražského hradu se vzorným příkladem české empírie dvacátého století. Prolínání původního historického opevnění s moderním vilový areálem činí toto místo na Hradčanech zajímavým pro ty, kdo chápou vrstvení pražské historie a architektonického vývoje.