Zlatá ulička, jejímž oficiálním názvem je Zlatá ulička u Daliborky, se nachází v severovýchodní části Pražského hradu, v prostoru parkánu mezi starší románskou hradební zdí a pozdně gotickou parkánovou hradbou. Ulička leží v úseku mezi Bílou věží a Daliborkou a je tvořena řadou miniaturních domků zapuštěných přímo do výklenků fortifikace.

Původ názvu Zlaté uličky zůstává nejasný. Nejstarší tradice jej spojuje s Zlatnickou uličkou, přičemž se předpokládá, že zde v 16. století sídlili zlatníci – tato teorie je však velmi nepravděpodobná, protože se jednalo o nejchudší část Hradčan. Jiný výklad připisuje název alchymistům, kteří se tu měli pokoušet o výrobu zlata; podle některých informací však zde žádní alchymisté nebyli. Další teorie váže název k příslušníkům hradní stráže, zvaným Červení střelci podle zlatých či žlutých prvků jejich stejnokroje. Nakonec je možné, že se jedná o žertovné ironické pojmenování nuzné uličky.

Skutečný vznik uličky se datuje do roku 1597, kdy si střelci Pražského hradu požádali císaře Rudolfa II. o svolení vybudovat si v opravené zdi komůrky. Reskript z 16. září 1597 jejich prosbu schválil. Střelci si domky stavěli vlastním nákladem a brzy je začali prodávat a kupovat, nejdříve mezi sebou, později i mimo své řady. Postupem času se zde usídlili vrátní, hlídači, zvoníci a další zaměstnanci hradu. Domky se rozšiřovaly nejrůznějšími přístavky a topeniči, někdy natolik stísněně, že prostor uličky nedosahoval na šířku ani jednoho metru.

V roce 1864 proběhla asanace – odstraněny byly přístavky, kolny a dřevěné stavby, zůstaly pouze domky podél severní hradby. V druhé polovině 19. století si obyvatelé Zlaté uličky uvědomili její turistický potenciál a ulička se stala důležitou atrakcí. Návštěvníci si zde mohli koupit pohlednice s výjevy z každodenního života a za poplatek nahlédnout oknem do Jeleního příkopu, který byl jinak veřejnosti uzavřen.

Po druhé světové válce Kancelář prezidenta Československé republiky domky vykoupila. V roce 1955 byla celková úprava uličky dokončena pod vedením architekta Pavla Janáka, přičemž barevné řešení fasád navrhl malíř a filmový tvůrce Jiří Trnka. Tímto způsobem získala ulička svůj charakteristický pohádkový vzhled vybledlých pastelových tónů, maličkých oken a dveří, nízkých střech a množství komínů, který si návštěvníci hned oblíbili.

Od roku 2002 je vstup do uličky zpoplatněn. Správa Pražského hradu toto opatření zdůvodnila jednak potřebou financování údržby a jednak lepší kontrolou chování návštěvníků. V současnosti se domečky ve Zlaté uličce využívají jako prodejny, galerie a expozice. Ulička si v současnosti udržuje velkou oblíbenost u návštěvníků právě pro svůj charakteristický pohádkový vzhled.