Heroldovy sady se rozprostírají v Praze 10-Vršovicích mezi ulicemi Kodaňská, Holandská a Vršovickým náměstím. Jejich plocha činí 1,43 hektaru a leží v nadmořské výšce 224 až 235 metrů. Park je rozdělen na dvě části – zrekonstruovanou polovinu pod ulicí Kodaňskou a prostor okolo Vršovického zámečku známého také jako Rangherka. Dnes v parcích rostou javor mléč, lípa malolistá, borovice černá, smrk pichlavý, jasan ztepilý, trnovník akát, tis červený a jerlín japonský.

Historie tohoto místa je fascinující obraz českých sociálních a hospodářských změn. Ve čtrnáctém století se zde nacházely vinice, přičemž část patřila řádu německých rytířů. Zásadní zvrat přišel v roce 1842, kdy Jindřích Rangheri koupil pozemek od barona Jakuba Wimmera a vysázel zde morušový sad. Ze stromů získával potravu pro bource morušového, kterého choval v nově postaveném dvoupatrovém závodě určeném pro hedvábářství. Po Rangheriho smrti však továrna i sad zanikly a pozemky byly prodány drobným zemědělcům.

Zlomovým bodem se stal rok 1882, kdy obec pozemky včetně zámečku odkoupila a zpustlý sad přeměnila na veřejný park. Rozhodující byl rok 1885, kdy byly Vršovice povýšeny na městys. Slavnostmi v parku, který se tehdy jmenoval Městské sady, byla tato událost uctěna a v parku byl postaven kamenný jehlan připomínající povýšení obce a zásluhy starosty Herolda. V následující dekádě docházelo k postupné transformaci – od roku 1892 se park ze severní strany částečně zastavěl školními budovami. Mezi lety 1899 a 1900 pak došlo k přestavbě bývalé továrny v novorenesančním stylu na historický zámeček a okolí se dočkalo úprav včetně zbourání zdí oddělujících park od Vršovického náměstí a vybudování dvouramenného schodiště na svahu.

Druhá část parku vyrostla mezi roky 1905 a 1906 podle plánů městského zahradníka Františka Zítka pod dnešní ulicí Kodaňskou. Plocha sadů se tak rozšířila na 30 tisíc metrů čtverečních. V květnu 1908 sem místní organizace Národní strany svobodomyslné vysadila Heroldovu lípu a umístila starostův památník. Po první světové válce se park dočkal dalších úprav a jeho součástí se staly i banánovníky, které se nejen ujaly, ale v roce 1926 dokonce rozkvetly. V třicátých letech dvacátého století byla opravena nejstarší část sadů, nicméně druhá světová válka park značně poškodila – vybudovaly se zde vojenské kryty a požární nádrže.

Po roce 1948 se park stал součástí ideologických proměn – jeho název byl změněn na Sady Naděždy Konstatinovny Krupské, na počest manželky Vladimíra Iljiče Lenina. Až po roce 1989 park dostal opět jméno zakladatele. Koncem devadesátých let zde vznikla podle návrhu Pavla Šimka stupňovitá fontána tvořená kruhovými a polokruhovými bazénky, kterou v roce 2011 však v rámci generální rekonstrukce zámečku demontovali. V parku dnes najdete také Lípu republiky vysazenou v roce 1998. Od roku 2013 funguje v parcích první vršovická „parková" knihovna, kde si mohou návštěvníci vyměňovat knihy.

Heroldovy sady představují oázu klidu v hustě zastavěné čtvrti a jsou svědectvím bohaté minulosti jedné pražské lokality. Kolem parku stojí řada zajímavých staveb včetně Vršovického zámečku, kostela sv. Mikuláše či divadla Aloise Jiráska. Park nabízí procházku skrze více než stopadesát let městských dějin i možnost odpočinku v přírodě.