Kostel sv. Jakuba Staršího je orientovaná jednolodní stavba s pětibokým presbytářem, kterou jeho architektonické vrstvy vypovídají o jeho dlouhé historii. První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1395, kdy Želnava po vleklém sporu s vyšehradským proboštstvím byla navrácena do majetku zlatokorunského kláštera. Z tohoto gotického období se nejspíš zachovala pouze dolní část kostelní věže – zbývající prvky jsou výsledkem pozdějších oprav a přestaveb.

Postupné změny odrážely měnící se potřeby farnosti. V roce 1686 byla k presbytáři přistavěna sakristie a o dva roky později došlo k prvnímu zvýšení věže. Největší změnu však přinesly léta 1708 až 1712, kdy byl kostel barokně rozšířen a podstatně přestavěn. Stavitel přitom zachoval původní dispozici, ale zvětšil okna a opět zvýšil věž. Vysvěcení novostavby proběhlo dne 19. února 1713 českokrumlovským prelátem Siegmundem Hübnerem. V roce 1772 dosáhla věž dalšího zvýšení, zatímco v 19. století byly provedeny údržbářské zásahy – v roce 1892 byl opraven strop lodi a krovy, kostel byl odvodnění, a v roce 1902 byly ve věži postaveny schody k druhé empoře.

Stavba se vyznačuje architektonickou jednoduchostí v exteriéru i interiéru. Loď je dlouhá 14,3 metrů a 11 metrů vysoká, s plochostropem zdobeným štukaturou. Výjimečné je zde dochování patrového dřevěného kůru, který nese dva dřevěné sloupy a který se v takto zachovaném stavu vyskytuje vzácně. Presbytář je valeně klenuté stavby s výsečemi, sakristie pak disponuje křížovou klenbou. Fasády zůstaly jednoduché a hladké, zdobená jsou pouze nároží barevně zvýrazněnou bosáží.

Vnitřní vybavení kostela vypovídá o jeho historickém bohatství. Hlavní oltář svatého Jakuba pochází z roku 1724, jeho sloupy se vichřicovitě skrucovanými dříky jsou charakteristickými prvky portrálové architektury. V presbytáři stojí protějškové sochy svatého Petra a Pavla, které jsou torzy dvanácti soch apoštolů z druhé poloviny 17. století. Severní oltář obsahuje kopii pozdně krásnoslohé Madony z druhé čtvrtiny 15. století. Výjimečný je gotický deskový obraz zvaný Klanění králů ze Želnavska z doby okolo 1420, který se nyní nachází v Národní galerii v Praze. Žulová křtitelnice z roku 1723 má vyřezávané dřevěné víko, kazatelna je zdobena obrazy západních církevních otců. Ze čtyř zvonů zmíněných v roce 1918 se dochoval jediný z let 1624 nebo 1644 od zvonařství Heinricha Ableitnera z Pasova. Varhany instalované v roce 1811 nástroj starší z roku 1727 nahradily.

Součástí kostela je také hřbitov obehnaný ohradní zdí. Od roku 1981 se postupně přeměnil v unikátní sbírku umělecké sepulkrální litiny. Více než dvě stě litinových křížů a plastik bylo konzervováno a doplněno o další kusy ze sousedních hřbitovů. Tento projekt zrodený v počátku osmdesátých let minulého století mohl být realizován právě zde, na místě, kde bylo původní vesničanstvo po roce 1945 vysídleno a které se postupně stalo sbírkou памятки kamenného řemesla.