Kostel svatého Vavřince ve Zbraslavicích vypadá na první pohled jako gotický venkovský chrám, ale jeho skutečný věk je starší, než se po staletí předpokládalo. Je chráněn jako kulturní památka České republiky a skrývá ve svých zdech doklady hned několika stavebních období – románského, gotického, renesančního i barokního.

Po dlouhá léta bylo za nejstarší část chrámu považováno gotické presbyterium s mohutnými vnějšími opěráky a žebrovou klenbou. Obrat přinesl až rok 1947, kdy odkrytí omítek na severní straně lodi odhalilo dvě románská okna, umístěná přibližně šest metrů nad zemí. Tento nález prokázal, že loď je románská v samém svém jádru a podle charakteru zdiva pochází ze 12. století. Gotická stavba je tedy jen pozdější přestavbou a přístavbou k původnímu románskému tělesi. Předpokládá se, že románská loď byla původně zakončena polokruhovou apsidou, jejíž základy by bylo možné hledat pod dlažbou dnešního presbytáře.

Gotický presbytář lze podle tvaru konzol – maska démona a nad ní tři štítky, z nichž vybíhají žebra hruškového profilu – datovat do konce 13. století. Podle archivu kapituly vyšehradské kostel v gotické podobě „vyzdvihl" Jaroslav ze Zbraslavic, připomínaný teprve roku 1340. Erby se zkříženými sekerkami na obou svornících klenby presbytáře rovněž nasvědčují 14. století, neboť příjmení „Sekyrka" nesou majitelé Zbraslavic právě od tohoto věku. Předpokládá se nicméně, že původcem gotické přestavby mohl být již Rudolf ze Zbraslavic, který byl koncem vlády Přemysla Otakara II. roku 1278 jedním z deseti purkrabí ustanovených ke správě pražského hradu. Roku 1349 mohl kostel získat statut farního chrámu; v registru papežských desátků z roku 1352 je zbraslavická fara již výslovně zapsána.

Raně gotického původu je i sakristie – má stejnou žebrovou klenbu jako presbytář, avšak s hladkým svorníkem. Původní raně gotický vchod v jižní boční zdi, kdysi volně stojící venku, je dnes zahrnut do předsíňky pod věží. Úzká okna presbytáře dělí vždy jeden sloupek na dvě pole zakončená jednoduchou růžicovou kružbou: čtyřlístek u postranních oken, trojlístek u okna v ose presbytáře. Nynější kružby pocházejí z let 1900–1904 a jsou vytesány z hořického pískovce; po dlouhou dobu bylo možné srovnat je s původními zbytky pohozenými za kostelem a ověřit, že jde o poměrně věrné kopie.

Věž na jižní straně chrámu pochází pravděpodobně z první půle 16. století. Na její východní straně se zachovala renesanční omítka s jednoduchým geometrickým sgrafitem, dnes ukrytá pod pozdější vrstvou. Roku 1767 byla věž zvýšena cihelnou nástavbou přibližně o pět metrů a dosahuje tak výšky kolem dvaceti metrů. Oratoř přiléhající k věži je pozdně barokní.

Zbraslavický kostel je názornou ukázkou toho, jak může jediná stavba pojmout více než šest set let dějin. Románské okno objevené roku 1947 připomíná, co vše mohou zdánlivě gotické chrámy skrývat – a zve každého zvídavého návštěvníka, aby se podíval pozorněji.