Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zámecký Park V Třeboni
  • Příběh: zámecký park v Třeboni

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

zámecký park v Třeboni
Smyšlený příběh

Příběh: zámecký park v Třeboni

Příběh: zámecký park v Třeboni
❧

Když se v parku objevila labutě bez hlav.

Voda v bazénu pod lusthausem byla tak černá, že se v ní odrážely jen stíny stromů jako roztrhané plachty. Matěj z Hradce, správce třeboňských rybníků, se skláněl nad dřevěným můstkem a jeho prsty se mu zakopřely v bahně, které se i po sto letech nechtělo rozloučit s vodou. *„Pánové z Schwarzenbergu by se nad tím roztomilili,“* zamumlal, ale jeho oči se upíraly na dno, kde se mezi hnilobou a zelenými řasami pomalu vznášela bílá labuť bez hlavy.

Byla to jen jedna, ale Matěj věděl, že včera jich bylo pět. A že žádná z nich neměla hlavu. *„To není možné,“* zašeptal, přestože mu srdce bušilo tak silně, že cítil, jak mu krev pulzuje v krku. *„Labutě nemohou žít bez hlav.“* Ale tam byla, klouzala po vodě jako vyřezávaná socha, její krk se ohýbal do neobyčejného oblouku, jako by se usmívala.

„Matěji!“ volal z altánu starý rybář Jindřich, jeho hlas přerušovaný kašlem. *„Ty jsi to viděl?“* Matěj se nepohnul. *„Viděl jsem.“* „A co to má znamenat?“ „Nevím.“ Ale věděl, že to něco znamená. Vždycky, když se v parku děly podivnosti, následovala neštěstí. Naposledy to bylo před třemi zimami, když se stromy v jižní části parku začaly ohýbat, jako by něco pod zemí táhlo za jejich kořeny. Potom se propadl starý rybníček u Břilické brány, a s ním i dva koně a jeden sedlák. Nikdo nikdy neřekl, že by to byla náhoda.

Jindřich vykašlal do dlaně a vyplivl na zem. *„Ty jsi se bál, že se vrátí.“* Matěj neodpověděl. Bál se, ale ne proto, že by věřil starým pověstem o pánu Rožmberkovi, který nechal postavit lusthaus, aby se v něm scházeli s dvořany a zpívali o lásce. Bál se proto, že věděl, jaké tajemství se v těchto místech ukrývá. *„Když labutě nemají hlavy, znamená to, že někdo jim je vzal,“* řekl nakonec. *„A když někdo bere hlavy labutím, pak brzy začne brát i jiné věci.“*

Jindřich se zaklel a vyndal z kapes svého šerpu starou, opotřebovanou knížku. *„Tady je to napsané. Před sto lety, když císařští přišli a vypálili altán, někdo ukryl něco do země. A když se voda zvedne, to něco se probudí.“* Matěj se podíval na knížku a uviděl vybledlý kreslený nákres – labuť s lidskou tváří. *„To není pravda.“* „Je to pravda, Matěji. A ty to víš.“ Jindřich ukázal na bazén, kde se labuť bez hlavy začínala otáčet v kruhu, jako by tančila sama pro sebe. *„Když se voda zvedne, všechno se vrátí. I on.“*

V tu chvíli se vzduch naplnil pachem hnijícího dřeva a starého lakovaného nábytku. Matěj ucítil, jak se mu na čele objevily kapky potu, přestože venku bylo chladno. *„Co když je to jenom voda, která se zvedá?“* Jindřich se usmál, ale jeho oči byly prázdné jako dno bazénu. *„Voda se zvedá vždycky. Ale někdy se zvedá s někým v ní.“*

Labuť bez hlavy se najednou potopila. Voda se rozlila v kruhu, jako by něco těžkého padlo na dno. A pak se začaly objevovat další. Jedna, dvě, tři… všechny bez hlav. A mezi nimi plavala jedna, jejíž krk se ohýbal do úsměvu, který Matěj poznal. *„To není labuť,“* zašeptal. *„To je on.“*

Jindřich se zachvěl. *„Teď už je pozdě.“*

Když příští ráno přišli Schwarzenbergovi zahradníci, našli jenom prázdný bazén a na jeho dně ležela jedna labuť – s hlavou. Byla to jejich, ta, kterou Matěj choval v sadě. A v jejím zobáku byl kus papíru s vyrytým nápisem: *„Když se voda zvedne, vše se vrátí.“*

Matěj z Hradce zmizel v téže noci. Nikdo neví, kam. Ale někdy, když se voda v parku zvedne příliš vysoko, lidé tvrdí, že uvidí mezi stromy postavu v černém plášti, jak pozoruje bazén. A že když se podívají blíže, uvidí, že postava nemá hlavu.

Ale to je jenom pověst. A pověsti se nemají vyprávět těm, kteří je už jednou viděli.

✦
Příběh se váže k památce zámecký park v Třeboni Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)