Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Radnice (Dvůr Králové Nad Labem)
  • Příběh: Radnice (Dvůr Králové nad Labem)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Radnice (Dvůr Králové nad Labem)
Smyšlený příběh

Příběh: Radnice (Dvůr Králové nad Labem)

Příběh: Radnice (Dvůr Králové nad Labem)
❧

„Tenhle kousek kůže není z ovce, vy lháři, je to z kozy a navíc špatně vypraná!“ řval Matěj z Dvoru a mával prstem před nosem městského radaního.

Kolem nich vřela chợvní hůrka. Vzduch byl hustý vůní čerstvého sýra, mokrého konského hnoje a dýmu z blízkých peců. Lidé se tísnili v kroužku, aby nepromeškali hádku, která právě teď hrozila změnit pořádek moci v městě. Matěj, muž s tváří červenou jako zralé jabloko a rukama zhrubělými od práce, stál doprostřed doprostřed náměstí. Před ním, v stínu nově vybudované radnice, která ještě voněla čerstvou vápnou a mokrým kamenem, stál radaň zvaný Ondřej.

Ondřej si upravil hedvábný límec a pohled mu zabloudil k lśničícím zdobeným fasádám budovy za jeho zády. Tato stavba, kterou zvedli italští mistři na místě, kde dříve stál dům rukavičkáře, měla být symbolem nové éry řádu a spravedlnosti. Jenže Matěj právě teď zpochybňoval kvalitu rukavic, které radaň koupil pro městskou stráž.

„Tvá pýcha je stejně velká jako ta věž, co se tyčí nad našimi hlavami, Ondřeji,“ pokračoval Matěj a hlas mu přejel do hlubokého hřmění. „Koupil jsi šrot za zlaté mince a teď chceš, abychom my, řemeslníci, mlčeli? Spravedlnost v tomhle domě končí u tvého peněženky!“

Dav vybuchl v smíchu. Ondřej zruděl až za ušima. V renesanční radnici se zrovna rozhodovalo o novém zdanění tržnic a nikdo z přítomných netoužil po mize. Radaň však nebyl hlupák. Věděl, že pokud Matěje teď nenutí k mlčení, ztratí tvář před celým městem.

„Vstup dovnitř, ty drzý řemeslníku!“ zaječel Ondřej a ukázal směrem k podloubí s klenbami. „Podmíníme tvou vinu před zákonem. Pokud lžeš o kvalitě kůže, zaplatíš pokutu, která tě vyčistí z tvých majetků!“

Matěj neváhal. S prudkým krokem prošel pod klenutými oblouky, kde byl chladnější vzduch a ozvěna jeho vlastních bot o dlažbu zněla jako bubnování před bitvou. V sále, kde se mísil pach starého pergamenu a tlejícího dřeva, seděli ostatní radní. V místnosti panovalo ticho, které přerušovalo jen skřípání brků o papír.

Ondřej začal mluvit o ctích, o řádu a o tom, že tento dům nenávidí špatnost a miluje mír. Promlouval tak vznešeně, že by mu mohl poslouchat i král. Matěj stál uprostřed síně, v kapse svíral pár kousků té zmiňované koží kvality, kterou radaň označil za ovčí. Sledoval, jak se radní přikyvují a jak se vzduch v místnosti houstí očekáváním rozsudku.

„Rozsudek je jasný,“ prohlásil Ondřej a s vítězným úsměvem se naklonil k Matějovi. „Tvá urážka úřadů a lži o městském nákupu tě stojí deset zlatých. Zaplatíš hned, nebo půjdeš do vězení v koutě tohoto domu.“

Matěj se pomalu vyrazil z kapsy kousek kůže. Ale místo aby ho položil na stůl, začal ho pomalu trhat. Kůže se rozpadla v prstech jako starý papír.

„Podívejte se na to, vážení,“ řekl Matěj tichým, ledovým hlasem. „Kůže není jen z kozy. Je nasycena levnou pryskyřicí, aby vypadala tučně. Kdo ji prodal, věděl, že za měsíc zhnije. Kdo ji koupil, buď je blbej, nebo krade rozdíl v ceně pro sebe.“

V sále nastalo mrazivé ticho. Ostatní radní se pomalu otočili k Ondřejovi. Ten ztuhl. Právě v tu chvíli se z okna radnice dovnitř vnikl paprsek slunečního světla a dopadl přímo na tvář radaňského zrádce. Spravedlnost, kterou Ondřej tak hlučně vyvolával, se právě obrátila proti němu.

Matěj nečekal na další slova. Otočil se na patách a vyšel zpět na náměstí, kde ho už čekali přátelé. Ondřej zůstal uvnitř, obklopeni mury domu, který měl ctít šlechetné, ale právě teď ho začal dusit.

Když dnes lidé procházejí podloubím a dívají se na staré nápisy, nevědí, že v těchto zdech se kdysi zlomila pýcha jednoho muže díky kousku zkažené kůže. Jen se zastavte u těch sešikmených pilířů a možná uslyšíte ozvěnu smíchu řemeslníka, který přemohl moc s jedinou pravdou v dlani.

✦
Příběh se váže k památce Radnice (Dvůr Králové nad Labem) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)