Bazilika svatého Vojtěcha a Markéty Antiochijské v pražské Břevnově je hlavním chrámem benediktinského kláštera, prvního mužského kláštera v českých zemích. Od roku 1948 nese titul baziliky minor, což ji řadí mezi chrámů zvláštního církevního významů. Chráněna je státní institucí od roku 1964, od roku 1991 patří mezi národní kulturní památky.

Historie chrámu sahá hluboko do minulosti. Na místě dnešní barokní stavby stávala v polovině jedenáctého století románská bazilika zasvěcená svatému Vojtěchu a Benediktovi. Postupem věků, zvláště během gotického období a po roce 1400, byl chrám přestavován a znovu zasvěcen svaté Markétě Antiochijské. Ze středověké podoby si lze udělat představu z olejomalby patronů kláštera ze šedesátých let sedmnáctého století nebo z vedut z přelomu sedmnáctého a osmnáctého století.

Stavba dnešního barokního chrámu byla dlouhý proces. Opat Otmar Zinke objednal roku 1702 projekt u architekta Pavla Ignáce Bayera, který do roku 1705 dodal i varianty projektu celého kláštera. Slavnostní položení základního kamene se konalo 30. května 1708. Když Zinke nebyl s tempem stavby spokojený, odvolal Bayera roku 1709. Jeho nástupcem se stal Kryštof Dietzenbhofer, který vedl stavbu od roku 1710. Součástí stavebního programu byly i klášterní budovy na severní straně s konventem a na jižní straně hospodářské stavby, všechny realizované v letech 1708 až 1713. Hrubá stavba kostela byla hotova roku 1713. Základní kámen byl opět slavnostně vysvěcen 10. srpna 1714. Morová epidemie přerušila další práce. Po smrti Kryštofa Dientzenhofera v roce 1722 pokračoval v dostavbě jeho syn Kilián Ignác.

Architektonicky je bazilika výjimečná svým zvlněným průčelím a složitým půdorysem vycházejícím ze šesti protínajících se elipsoidů. Loď s podkruchtím stojí na třech přibližně stejně velkých elipsoidech, presbytář má základ menší. Ze severní strany přiléhá k presbytáři věž s cibulovitou bání. Na její makovici byl 7. června 1715 osazen železný kříž a vložena cínová pamětní schránka s relikviemi a jmény všech řeholníků. Fasádu zdobí sochy světců od Matěje Václava Jäckla. Součástí výzdoby je kopie náhrobku blahoslaveného Vintíře na jižní stěně.

Interiér byl vybaven v souladu s duchem vrcholného baroka. Kilián Ignác Dietzenbhofer navrhl veškerý mobiliář a výzdobu. Hlavní oltář má dřevěnou architekturu s tordovanými sloupy a dřevěnou pozlacenou sochu patronky, svaté Markéty s křížem a drakem na řetězu od lužického sochaře Matěje Václava Jäckela. V chóru jsou dvě řady barokních mnišských lavic se řezanými figurami benediktinských patronů. Na jižní straně presbytáře stojí pozdně barokní oltář Panny Marie s rokokovým relikviářem obsahujícím kost svaté Markéty.

Bazilika představuje fascinující cestu vývoje sakrální architektury od románských počátků přes gotiku až k vrcholnému baroku. Navštívit ji znamená projít obdobím více než tisícovky let v jednom prostoru, kde se snoubí umělecké bohatství s hlubokou zbožností komunity, která zde po staletí žije.