Rotunda svatého Víta, zaniklý kostel Pražského hradu, byla v době svého trvání nejdůležitějším chrámem českého knížectví a zásadně předurčila obsah i umístění všech pozdějších staveb na tomto místě – nejdříve baziliky, posléze dnešní katedrály.

Knížete Václava ke stavbě nového kostela vedl prestižní dar: ostatky svatého Víta, které obdržel od východofranského krále Jindřího I. Ptáčníka. Rotunda byla založena kolem roku 930 a byla původně soukromým knížecím kostelem. Umístěna byla v horní části Pražského hradu na jeho třetím nádvoří, které je dodnes nejvýznamnější částí Hradu. V roce 938 Boleslav I. přenesl do kostela ostatky svého bratra svatého Václava, čímž dal vzniknout kultu svatého Václava, který se od té doby soustředil kolem rotundy. Po zřízení pražského biskupství v roce 973 se rotunda stala biskupským chrámem, zatímco bazilika svatého Jiří byla určena klášternímu účelu – tímto rozhodnutím byl definitivně utvrzen status rotundy jako nejvýznamnějšího kostela knížectví. Roku 1039 Břetislav I. získal vojenskou výpravou do Hnězdna ostatky svatého Vojtěcha a přenesl je do rotundy. Trojice velkých českých světců – Víta, Václava a Vojtěcha – byla tak sjednocena v jednom chrámu, kterému jsou zasvěceny dodnes.

Co se týče podoby rotundy, archeologické průzkumy v roce 1911 a 1928 odkryly malé pozůstatky základů a nízkých částí zdí. Z nich vyplývá, že loď rotundy měla průměr přibližně 13 metrů. Podle novějších předpokladů byla v roce 930 postavena jednoapsidová rotunda se vstupem na západě. V roce 938 byla kvůli přenesení ostatků svatého Václava vybudována jižní apsida. Později kolem roku 1039 byla za biskupa Šebíře přistavěna severní apsida pro hrob svatého Vojtěcha. Interpretace stavebních fází se však mezi badateli liší: starší teorie (Hilbert, Cibulka) předpokládala čtyřapsidovou rotundu s vnitřním ochodem, zatímco novější badatelé (Frolík a další) naznačují skromnější vývoj s postupným přidáváním apsid. Na západní straně zřejmě apsida nebyla, snad zde byl jakýsi přístavek.

Doba rotundy skončila při stavbě nové baziliky probíhající od roku 1060. Rotunda byla zbořena v průběhu let 1060–1096, kdy se její části staly součástí nově budované Spytihněvovy baziliky. Avšak se zvláštní péčí byl zachován hrob svatého Václava v jižní apsidě rotundy – hrob zůstal na původním místě a jižní stěna apsidy byla začleněna do jižní boční lodi baziliky. I v pozdější době, za krále Karla IV., byla svatému Václavovi věnována největší pozornost: nad hrobem, původně v malé apsidě rotundy, byla zbudována nejhonosnější a nejvýznamnější kaple katedrály.

Dnes od rotundy fyzicky zbývá jen paměť, ale její vliv není ztracen. Nad místem někdejší jižní apsidy s hrobem svatého Václava stojí svatováclavská kaple – přímý odkaz na stavbu, která zde stála více než tisíc let a která určila obsah všeho, co v tomto místě později vzniklo.