husitský kostel v Pardubicích Kostel

Husův sbor v Pardubicích je kostelem Církve československé husitské, která v městě vznikla v roce 1921. Počáteční léta byly věřící nuceni se scházet v zámecké kapli pardubického zámku, později pak v sále Národního domu. Když se i tento prostor ukázal kapacitně nedostačující, rozhodla se místní náboženská obec o výstavbě vlastního sboru.

V roce 1924 pozemek na Olšinkách zakoupila a vypsala veřejnou architektonickou soutěž. Vítězem se stal architekt Ferdinand Potůček. Základní kámen, přivezený z Kunětické hory, byl slavnostně položen v červnu 1926. Stavba pokračovala rychle – již v září 1927 se zde konala první bohoslužba, i když budova ještě nebyla zcela hotova. Slavnostní otevření sboru se uskutečnilo 27. května 1928.

Budova představuje dvoukřídlou dvoupatrovou stavbu postavenou na nárožím městského bloku mezi ulicemi Jiráskovy a U Husova sboru. Ve srazu obou křídel ji doplňuje čtvrtkruhový portik a polokruhová schodišťová věž. Na věž jsou umístěny nápisy „Pravda vítězí" pod střechou a „Husův sbor". Věž je charakteristicky zakončena kalichem s dvojramenným křížem, který je symbolem husitské církve.

Pravé křídlo budovy obsahuje v druhém nadzemním patře bohoslužebný sál s kruchtou. Právě na kruchtu byly instalovány varhany od firmy Jana Tučka z Kutné Hory, která je sem přinesla okolo roku 1930. Po jejich opotřebení zůstal sbor bez varhan několik desetiletí, až do roku 2008, kdy sem byly převezeny varhany z německé nemocniční kaple v Štrubině, které pocházejí z roku 1965. V prvním patře pravého křídla se nachází divadelní sál, který dnes slouží jako prodejna sportovního vybavení. Levé křídlo zaujímají bytové jednotky určené pro faráře a správce sboru spolu s administrativními místnostmi.

Od padesátých do osmdesátých let minulého století využívala prostory Husova sboru také Východočeská divadelní společnost a Východočeský státní komorní orchestr. Od roku 1958 je sbor chráněn jako kulturní památka – v odborné péči jako zdařilá ukázka modernistické architektury. Společně s protilehlou sokolovnou tvoří urbánní dominanty místa. Od svojího otevření v roce 1928 slouží bez přerušení místní náboženské obci a zůstává jednou z architektonicky zajímavých staveb Pardubic.