Choceň Zámek

Zámek Choceň se rozprostírá v centru města na pravém břehu řeky Tiché Orlice v okresu Ústí nad Orlicí Pardubického kraje. Jeho existence úzce souvisí se vznikem choceňského panství v roce 1555, kdy Jaroslav z Pernštejna prodal majetek Zikmundovi ze Šelmberka a na Kosti. Oficiální zápis do zemských desek následoval až roku 1559.

Zikmund si nechal vystavět první zámek na levém břehu řeky. Vzhledem k tomu, že stavba trvala delší dobu, bydlel jeho majitel mezitím na poplužním dvoře na Vrchovině. Původní stavba měla jednokřídlou dispozici a byla dokončena roku 1562. Od roku 1574 Zikmund zahájil rozsáhlé rozšiřování, které mělo převést zámek na čtyřkřídlý objekt, nicméně práce nebyla u konce, když panství v roce 1581 odkázal Vratislavovi z Pernštejna. Ten ani jeho synové Jan a Maxmilián, jímž panství patřilo do roku 1587, stavbu nepokračovali kvůli dluhům. Stavební práce pokračovaly teprve pod novým majitelem Hertvíkem Zejdicem ze Šenfeldu, jenž panství vlastnil od roku 1587 do 1603. Čtyřkřídlá podoba se formovala postupně, stavba byla zcela dokončena až mezi lety 1587–1599. Roku 1610 je zámek charakterizován jako „pohodlné a veselé stavení od kamene dobře vystavěné".

Hertvíkův syn Rudolf se zapojil do stavovského povstání proti Habsburkům, a jeho zemích bylo tedy panství zkonfiskováno. Roku 1622 Rudolf zemřel na zámku v Chocni, údajně otráven. Roku 1623 zámek odkoupil Albrecht z Valdštejna od královské komory, avšak hned jej postoupil Vincenci Muschingerovi z Gumpendorfu. Po roce 1628 panství vlastnil Ferdinand Zikmund Kurz ze Senftenau, manžel Muschingerovy dcery. V roce 1646 jej postihla švédská vojna. Roku 1683 zámek koupil Jan Bedřich z Trauttmansdorffu, jeho syn František Antonín Adam jej roku 1709 prodal Václavu Norbertu Oktaviánovi Kinskému. Rod Kinských zůstal majitelem až do konce druhé světové války.

Průběhem 18. století procházel zámek barokními úpravami, nejprve v letech 1710–1720 za Václava Norberta Oktaviána Kinského, později v půli století došlo k dalším úpravám interiéru. Roku 1829 jej postihla ničivá požár, po kterém byl zcela přestavěn v duchu neoklasicismu a získal dnešní podobu. V letech 1849–1850 byla k zámku přistavěna pseudogotická kaple Nanebevzetí Panny Marie s oltářem z carrarského bílého mramoru.

Během druhé světové války zde měla sídlo nacistická organizace Hitlerjugend, později zde byli internováni francouzští zajatci a v závěru války sloužil jako ubytovna zaměstnanců koncernu Hermann Goering-Werke. V roce 1945 byl zámek na základě Benešových dekretů zkonfiskován a zestátněn. V současnosti sídlí v jižním křídle základní umělecká škola, v severním křídle Orlické muzeum. Součástí komplexu byly pivovar a hospodářská budova, kterou v současnosti provozují Lesy České republiky. Zámecké zahradnictví, založené rodinou Kinských, je od roku 1992 soukromým podnikem.