Újezd nade Mží Zámek

Zámek Újezd nade Mží se rozkládá na jihozápadním okraji vesnice stejného jména v okresu Plzeň-sever. Není pouze samotný zámecký palác, nýbrž celek s příslušným hospodářským dvorem zahrnujícím stavy správní, hozepalatní a skladovací budovy, které jsou jako celek chráněny jako kulturní památka České republiky.

Stavbě předcházela renesanční tvrz, kterou státní moc zkonfiskovala jejímu majiteli Joštu Adamovi Širntyngarovi ze Širntyngu jako trest za účast na stavovském povstání. První zachovaná zmínka o panství pochází z roku 1623, kdy jej zakoupil Severin Táhlo z Horštejna za 9437 kop míšeňských grošů. Po Severinově smrti majetek zdědila jeho dcera Kateřina, která se provdala za Jana Jindřícha z Bedeberka. Jindřích byl plzeňským primátorem a v roce 1650 prodal panství Theofilu Kleovi z Roudné. V tomto období, někdy mezi střediletím a vypálením staré tvrze, byl na jejím místě patrně postaven barokní zámek. Po Theofilu Kleově smrti v roce 1666 se jeho dědicové nemohli dohodnout na dělení majetku a zemský soud rozhodl o jeho prodeji. Panství tvořené jedinou vesnicí koupila roku 1673 Maria Steinbachová z Kranichštejna a její potomci jej vlastnili až do osmnáctého století. Tehdejší majitel Karel Maxmilián Vilém Steinbach jej musel kvůli dluhům prodat roku 1723. Majitelé se pak střídali: roku 1725 kupoval Karel ze Schönau, později vlastnili František Josef Kölisch a Judita Saidlrová z Wolfsfeldu. Od roku 1790 patřilo panství rodině Schirndingů, a za Karla Schirndinga byl roku 1817 zámek přestavěn v klasicistním slohu.

Stavební podoba odrážejí bohaté dějiny: ze staré renesanční tvrze se dochovaly sklepy a zbytky zdiva bývalé sýpky. Hlavní budova má obdélný půdorys s jedním menším bočním křídlem. Fasádu vyzdobují nárožní bosáž a dvojitá okna v šambránách; přízemí jsou propojena valenými klenbami, zatímco patra mají stropy ploché. Na jižní straně se navazuje patrová sýpka s průjezdem do dvora, kde jsou zazděné portály. Součástí areálu jsou správní budova s obdélným půdorysem, jejíž fasáda je členěna lizénami a okny s plochými římsami v přízemí, dále dvoje stáje, dvě stodoly, deputátnický domek a bývalý skleník přestavěný na koňské stáje. K západu od zámku leží bývalá zahrada, na jihu pak neudržovaný park obehnaný cihlovou zdí s pilíři.

Zámek představuje cenný svědek dlouhého vývoje české architektury od renesance přes baroko do klasicismu. Jeho hospodářský dvůr je vzácným příkladem organicky rostoucího panství zachovalého do dnešních dnů.