Nové proboštství (Vyšehrad) Dům

Vítejte, vážení návštěvníci. Zastavte se prosím na chvíli a nadechněte se. Právě nyní stojíte před budovou, která svým vzhledem vypráví příběh o touze vrátit se k dávným kořenům a o snaze vdechnout historii nový život. Před vámi se tyčí Nové proboštství, jedna z výrazných staveb zdejšího areálu. Když se na ni podíváte, pravděpodobně vás zaujme její vznešený ráz a svislé linie, které směřují vzhůru. Je to místo, kde se setkává klid vyšehradského skálního hradu s administrativní řádností.

Pojďme se nyní společně podívat na to, jak tato stavba vznikla a proč zde vůbec stojí. Přenesme se v myslích do druhé poloviny devatenáctého století. V té době, konkrétně po roce tisíc osm set sedmdesát, začal být celý Vyšehrad procházet rozsáhlou výstavbou. Cílem bylo vzkvétat a obnovit význam tohoto místa. Právě v tomto duchu vznikl podnět pro výstavbu tohoto domu. Hlavním tahounem byl probošt Václav Štulc, muž, který chtěl pro správu tohoto prostoru vytvořit důstojné zázemí. Samotná stavba byla zahájena v roce tisíc osm set sedmdesát druhém a její dokončení přišlo velmi rychle, již v roce tisíc osm set sedmdesát čtvrtém.

Nyní, když znáte její počátky, věnujte pozornost samotnému vzhledu budovy. Architektem, který tento projekt navrhl, byl Josef Niklas. Pokud se podíváte na celkovou podobu, uvidíte styl, který se snaží napodobit gotiku, tedy takzvaný novogotický styl. Je to směr, který v té době velmi oblíbil, protože připomínal zlatý věk středověkého stavitelství. Pokud byste si budovu představili shora, zjistili byste, že její půdorys připomíná písmeno H, s kterým jsou spojena krátká boční křídla. Tato geometrie dává budově stabilitu a zároveň jí dodává specifický charakter.

Podívejte se nyní pozorně nahoru, přímo nad hlavní vchod. Všimněte si tam trojbokého výstupku, takzvaného arkýře. Patří on k kapli svatého Klimenta. Tento detail je velmi zajímavý, protože svým vzhledem připomíná zaniklý kostelík, který zde kdysi mohl být. Je to takový malý most mezi tím, co už dávno zmizelo, a tím, co před vámi stojí v plné kráse. Průčelí budovy, které právě pozorujete, prošlo v průběhu let několika opravami, například v roce tisíc devět set čtyřicet, aby si zachovalo svůj původní šarm a integritu.

Zatímco zvenku vnímáte řád a svislost, vnitřní prostory budovy skrývají své vlastní poklady. I když se možná právě nenacházíte uvnitř, představte si monumentální schodiště, které zde bylo dochováno. Je to schodiště s kamenným zábradlím, které v sobě nese stopu mnoha generací lidí, kteří tudy procházeli. Vzpomínky na lidi, kteří zde žili a pracovali, jsou v těchto kamenech zakódovány. Budova totiž původně sloužila jako rezidence proboštů, tedy jako jejich domov a místo odpočinku. Později se však její funkce změnila a začala sloužit pro různé administrativní účely a pro vzdělávání.

Když přemýšlíme o osobnostech, které s tímto místem spojujeme, musíme znovu zmínit Václava Štulce. Byl to člověk s vizí, který chtěl, aby Vyšehrad nebyl jen souborem starých ruin, ale živým centrem duchovního a kulturního života. Právě díky jeho aktivitám a vedení vznikla tato budova v tak krátkém čase. Je fascinující si uvědomit, že to, co dnes vidíme jako historickou památku, bylo v době svého vzniku moderním a ambiózním projektem.

Budova Nového proboštství v průběhu času čelila různým zkouškem. V roce tisíc devět set třicet osm proběhla rekonstrukce suterénu, což ukazuje na neustálou potřebu přizpůsobovat se novým potřebám. Největší péče však byla věnována v devadesátých letech minulého století. V roce tisíc devět set devadesát tři byla zahájena generální oprava, která byla dokončena o rok později. Právě díky této pečlivé renovaci můžeme dnes obdivovat budovu v takovém stavu, v jakém před vámi stojí.

Zastavte se nyní na moment a vnímejte atmosféru tohoto místa. Představte si, jak se zde v pozdních odpoledních hodinach rozprostírá ticho, přerušované jen zvuky města v dálce. Nové proboštství je dnes součástí národní kulturní památky Vyšehrad a je památkově chráněno, což znamená, že budoucí generace budou moci vidět přesně to samé, co vidíte vy nyní.

Je fascinující, jak jedna budova dokáže spojit tak odlišné funkce. Od soukromého bydlení vysokého duchovního představitele přes kanceláře až po vzdělávací prostory. Každá z těchto vrstev zanechala v budově svou stopu, i když není vždy vidět na první pohled. Je to jako kniha, kde každá kapitola vypráví o jiné éře pražské historie.

Podívejte se ještě jednou naposledy na západní průčelí. Vnímejte rytmus oken a svislé prvky, které jsou typické pro tento architektonický styl. Vše zde bylo navrženo tak, aby vyvolávalo pocit úcty a stability. Josef Niklas svou prací vytvořil prostor, který dokonale zapadá do okolí Vyšehradu a zároveň v něm vyčnívá svou čistotou a řádem.

Doufám, že vám tento krátký výlet do historie Nového proboštství pomohl lépe pochopit význam této stavby. Není to jen zástěna z kamene a malty, ale svědectví o lidech, kteří chtěli zachovat tradice a zároveň budovat budoucnost. Vyšehrad má v sobě mnoho dalších tajemství a příběhů, které čekají na své odhalení.

Nyní vás zvaním, abyste pokračovali v prozkoumávání tohoto nádherného areálu. Nechte se vést cestičkami, které vás povedou k dalším památkám, a dopřejte si čas vnímat genius loci tohoto místa. Vyšehrad je prostor, kde se historie dotýká přítomnosti v každém kroku.

Děkuji vám za pozornost a přeji vám příjemnou pokračující cestu za poznáním. Tímto končíme naši krátkou návštěvu u Nového proboštství. Na shledanou.