kaple Nejsvětější Trojice (Český Dub) Kaple

U jihozápadního nároží ohradní zdi hřbitova u kostela Nejsvětější Trojice v Českém Dubu stávala po více než dvě a půl století drobná kaple stejného zasvěcení. Nestála osaměle — tvořila architektonický protipól márnice a společně s ní rámovala vstup do starší části hřbitova. Přesto ji město Český Dub před několika lety nechalo bez povolení zbourat. Dnes, v roce 2023, na jejím místě probíhá cosi jako rekonstrukce zničené stavby.

Kapli dal na vlastní náklady postavit v roce 1719 českodubský konšel Václav Paul. Šlo o přízední zděnou stavbu se sedlovou střechou krytou plechem a téměř čtvercovým půdorysem — nenápadnou, avšak architektonicky propracovanou součást hřbitovního areálu.

Jižní průčelí bylo orientováno směrem k městu. Dominoval mu trojúhelný štít, po stranách probíraný a zdobený volutami a lizénami. Ve středu průčelí se nacházelo obdélné okno zasazené do jednoduchého pískovcového ostění a vyplněné kovanou mříží. Nad oknem byla osazena pískovcová deska se zbytky nápisu v němčině, z nějž se dochoval pouze jeho počátek: „Zu Ehren der Allerheiligsten Dryfal- / tigen" — tedy „Na počest Nejsvětější Trojice". Zbytek textu již byl nečitelný. Po stranách okna stály dva pilastry, na nichž se zachovaly zbytky modré polychromie — doklad původní barevné výzdoby stavby.

Vstup do kaple byl situován na průčelí východním. Dveřní otvor byl osazen v jednoduše profilovaném pískovcovém ostění s charakteristickými uchy. Dřevěné dvoukřídlové dveře zdobily kované panty.

Osud kaple je výmluvnou připomínkou toho, jak snadno může zmizet i stavba, která po generace patřila k obrazu místa. Demolice provedená bez povolení představuje nejen ztrátu konkrétního architektonického objektu, ale i přetržení přímého vztahu k roku 1719 a k člověku, který kapli ze svých prostředků nechal zřídit. Probíhající rekonstrukce může místu vrátit podobu, avšak autenticitu originálu nahradit nedokáže.

Kdo dnes Český Dub navštíví, najde na místě kaple stavební proces. I v tomto stavu stojí za zastávku — jako připomínka, že péče o drobné sakrální stavby není samozřejmostí, a že jejich ztráta bývá nevratná.