Fara u svatého Haštala, Praha Fara

Vítejte v jedné z těch tichších a klidnějších uliček pražského Starého Města. Zastavte se prosím na chvíli a zhluboka vnímejte atmosféru tohoto místa. Stojíte právě před budovou, která se jmenuje Haštalská fara. Je to místo, kde se čas zastavil a kde každá vrstva omítky vypráví svůj vlastní příběh z minulosti. Podívejte se na tento patrový dům, který se tyčí severozápadně od kostela svatého Haštala. Na první pohled se vám možná zdá být nenápadný, ale pokud se na něj podíváte pozorněji, uvidíte, že v sobě nese stopu několika století pražské historie.

Pojďme se nyní společně podívat na to, jak tato stavba vznikala a kudy vedla její cesta. Historie tohoto domu je velmi hluboká a sahá až do počátků الخامسnáctého století. V dobách, kdy bylo Staré Město hustě zastavěné řemeslníky a obchodníky, byl tento dům poprvé zmíněn v pismečných pramenech již v roce tisíc čtyři set. Představte si, kolik věků a událostí tento dům přežil. Viděl rozkvět středověké Prahy, přežil požáry i války. Zajímavým zlomem v jeho dějinách byl rok tisíc šest set dvacet. Právě v tomto roce dům prodala žena jménem Voršila Škrétová úředníkům záduší svatého Haštala. Bylo to období velkých změn, kdy se měnilo vlastnictví mnoha pražských nemovitostí. Důležitý milník pak přišel v roce tisíc sedm set třináct, kdy byla východní část domu přeměněna na faru, tedy na bydlení a administrativní prostor pro duchovní. Od té doby budova získala svůj charakter, který vnímáme dodnes.

Nyní věnujte svou pozornost samotné architektuře. Podívejte se na celkovou podobu domu. Pokud byste viděli jeho půdorys, zjistili byste, že má tvar lichoběžníku. To je v pražském Středověku a baroku poměrně běžné, protože domy musely přesně zaplnit prostor mezi sousedními stavbami a následovat linii starých ulic. Celý dům je postaven v barokním stylu, což poznáte po jeho vyváženosti a určitém vznešenosti. Všimněte si prosím fasády, tedy vnějšího povrchu domu. Vidíte ty svislé pruhy, které dělí stěnu do několika částí? Říkáme jim lisenovými rámci. Tyto prvky dodávají budově rytmus a strukturu, aby nepůsobila jako jedna plochá stěna.

Ale teď přijde něco skutečně fascinujícího. Pokud se podíváte velmi pozorně na omítku, můžete v ní zahlédnout zbytky renesanční doby. Jsou zde totiž zachovány části starší omítky se sgrafitem. Sgrafito je stará technika zdobení, kdy se nanesly dvě vrstvy omítky různých barev a ta vrchní se v čerstvém stavu vyškrábala tak, aby vznikl obraz nebo ornament. Je to jako by dům nosil pod svou barokní šatí starší, renesanční šaty, které nám dnes jen lehce vykukují. Je to fascinující pocit, když vidíte, jak se vrství doba nad dobou.

Kdybychom mohli v tuto chvíli nahlédnout dovnitř, čekaly by nás další architektonické poklady. Vstup do domu charakterizuje pravoúhlý kamenný portálek, který v léta dává pocit stability a trvalosti. V interiéru pak dominuje valená klenba, která je typická pro starší pražské domy a zajišťovala pevnou konstrukci stropů. a pokud byste se podívali na detaily dveří nebo nábytku, narazili byste na původní rokokové kování. Rokoko, které přišlo po baroku, přineslo do architektury a designu jemnost, lehčí tvary a hravost, což se odráží právě v těchto kovových detailech.

Ačkoliv neznáme jména konkrétních architektů, kteří tento dům navrhovali, vidíme v něm řemeslnou zručnost lidí svých dob. V tomto domě neproběhly sice žádné světové revoluce, ale žili v něm lidé, kteří tvořili každodenní život pražského Starého Města. Voršila Škrétová, kterou jsme zmínili, je jednou z mála osobností, jejichž jméno se k domovu váže, a připomíná nám, že i za těmi velkými historickými daty stáli konkrétní lidé se svými životními příběhy.

Nyní vás chci zaujmout jednou zajímavostí, která z tohoto domu dělá místo jedinečné i v dnešní době. Haštalská fara není jen historickou památkou, kterou stát chrání jako nemovitou kulturní památku České republiky. Tato budova má i současný, velmi významný duchovní rozměr. Slouží totiž jako sídlo Apoštolského exarchátu řeckokatolické církve v České republice. Je to tedy místo, kde se setkává historie starého Prahy s duchovním životem komunity, která spojuje tradice východního křesťanství s uznáním papeže. Je fascinující představit si, že v domě, který vznikl před více než šesti stylety, stále pulzuje život a plní svou roli jako centrum víry a správy.

Když tak stojíte před touto budovou, zkuste si představit, jak se měnil zvuk ulic kolem vás. Od zvuků koňských kopyt a křiku obchodníků v roce tisíc čtyři set, přes barokní klid faru, až po dnešní šum moderního města. Haštalská fara je jako tichý strážce, který vše pozoruje a nic neřekne, ale vše nám ukazuje skrze své liseny, sgrafita a kamenný portál.

Nyní, když už znáte příběh tohoto domu, doporučuji vám jej ještě jednou pomalu obejít a zkusit v detailech fasády najít ty zmíněné renesanční stopy. Vnímejte kontrast mezi barokní formou a renesančním zdobením. Je to malý kousek Prahy, který není tak přeplněný návštěvníky jako Karlův most, ale svou hodnotou a historií mu vůbec neustupuje.

Děkuji, že jste se mnou zastavili u Haštalské fary. Doufám, že vás tento krátký výlet do minulosti zaujal a že nyní vidíte tento dům jinýma očima. Nyní vás zvejme k dalšímu prozkoumání uliček Starého Města. Nechte se vést zvědavostí a objevujte další skryté perly našeho města. Přeji vám příjemnou pokračující cestu a krásný den v Praze. Na shledanou.