Gloriet na Jánské výši ve Všenorech Altán

Vítejte zde, na Jánské výši ve Všenorech. Zastavte se na okamžik, nadechněte se a nechte svůj pohled pomalu přejít k stavbě, která se tyčí přímo před vámi. Stojíte před malým, ale velmi elegantním letohrádkem, který místní i návštěvníci znají pod názvem Gloriet. Je to místo, kde se spojuje lidská touha po kráse a řádu s přirozenou velkolepostí okolní krajiny. První dojem, který vám tato stavba pravděpodobně vyvolává, je pocit lehkosti a otevřenosti. Je to prostor, který vás nenutí vstoupit dovnitř, aby vás oddělil od světa, ale naopak vás vybízí, abyste se z něj rozhlédli do dálky.

Pojďme se nyní společně podívat na to, jak tato stavba vznikla a kdo byl jejím tvůrcem. Přenesme se v čase o více než sto třicet let zpět, do roku 1885. V té době patřilo všenorské panství panu Janu Nolčovi. Právě on byl člověkem, který rozhodl, že tato vyvýšenina, Jánská výše, si zaslouží svou dominantu. Jan Nolč nechtěl postavit jen obyčejný přístřešek, ale toužil po něčem, co by v krajině působilo jako estetický klenot. V devatenáctém století bylo velmi populární vracet se k vzorům z dávné historie, a proto byl tento letohrádek vyveden v antickém stylu. Cílem bylo vytvořit místo odpočinku a vyhlídky, které by doplňovalo rozlehlé vinice, jež se v té době rozprostíraly v údolí řeky Berounky. Představte si, jak zde v pozdních letních odpoledních hodinách sedával majitel panství, sledoval své vinice a vnímal klid přirozené krajiny.

Nyní věnujte svou pozornost samotné architektuře, kterou máte přímo před sebou. Pokud se podíváte na půdorys stavby, všimnete si, že je dokonale kruhový. Tento tvar symbolizuje jednotu a nekonečnost, což je velmi typické pro stavby inspirované antickým obdobím. Podívejte se nyní na sloupy. Celý letohrádek je nesen osmimi hladkými sloupy. Všimněte si, že tyto sloupy nemají žádné rýhy ani zdobné drážky, jsou naprosto hladké, což dodává stavbě čistý a přísný vzhled. Pokud zvednete zrak nahoru, uvidíte horní části sloupů, takzvané hlavice. Jde o dórské hlavice, což je nejjednodušší a nejstarší řád antických sloupů. Jsou nenápadné, ale právě v této jednoduchosti spočívá jejich síla a elegance. Tyto osm sloupů společně nesou kupolovitou střechu, která celou stavbu uzavírá a dává jí podobu vznešeného altánu. Je fascinující, že stavba nemá žádné vnitřní stěny. Je to otevřený prostor, který slouží jako rám pro obraz okolní přírody.

Když takto stojíte pod střechou letohrádku, vnímejte atmosféru tohoto místa. Je to místo spjaté s rodinou Nolčů. Jan Nolč a jeho manželka Františka Nolčová zde pravděpodobně trávili své volné chvíle. Ale život není jen o odpočinku a kráse, je i o památce na ty, kteří už odešli. Pokud se nyní otočíte a podíváte se naproti letohrádku, uvidíte další významnou stavbu. V roce 1889, tedy jen čtyři roky po vybudování Glorietu, byla zde postavena hřbitovní kaple rodiny Nolčů. Ta je vyvedena v novorománském stylu. Je velmi symbolické, že tyto dvě stavby stojí proti sobě. Na jedné straně máme letohrádek, který představuje radost z života, odpočinek a obdiv k přírodě, a na druhé straně kaple, která připomíná konečnost lidského bytí a úctu k předkům. Tato osa mezi místem pro radost a místem pro smutek tvoří hluboký emocionální rozměr celého areálu na Jánské výši.

Možná vás nyní zajímá, zda toto místo prošlo v posledních letech nějakými změnami. Historie tohoto místa není jen o kráse, ale i o boji za její zachování. Před několika lety se totiž objevila velmi znepokojivá myšlenka. V tomto krásném okolí, v blízkosti historického letohrádku, se uvažovalo o zřízení skládky. Představte si ten kontrast, jak by v blízkosti těchto antických sloupů a rodinné kaple mohla být hromada odpadu. Naštěstí se však tento záměr podařilo odvrátit. Díky tomu mohl být v roce 2024 proveden celkový úpravě okolí Glorietu. To, co vidíte kolem sebe dnes, je výsledkem snahy o to, aby se letohrádek vrátil ke své původní roli estetické dominanty krajiny. Je to důkaz toho, že si lidé stále váží zahradní architektury devatenáctého století a chtějí ji chránit pro budoucí generace.

Zkuste si nyní představit, jak vypadala tato krajina před více než stoletím. Kde dnes vidíte stromy a louky, rozkládaly se kdysi řady vinných hvinek. Vůně zrálého hroznového vína se mísila s čerstvým vzduchem stoupajícím z údolí Berounky. Gloriet nebyl jen stavbou, byl to vyhlídkový bod, z něhož mohl majitel panství kontrolovat své pozemky a zároveň si užívat samotného aktu pozorování. Je to fascinující, jak jedna malá stavba dokáže definovat celý charakter kopce a proměnit obyčejnou vyhlídku v místo s historií a duší.

Nyní vás povzbuzuji, abyste vstoupili do prostoru pod kupoli, opřeli se o jeden z dórských sloupů a prostě jen mlčeli. Poslouchejte šumění větru v korunách stromů a podívejte se směrem k údolí. Vnímejte, jak se zde spojuje historie rodiny Nolčů s architektonickým vkusem minulé doby a s dnešním klidem přírody. Tento malý altán je jako časová kapsule, která nás přivádí zpět do doby, kdy se v krajině tvořily věci s ohledem na krásu a harmonii.

Doufám, že jste si užili tento krátký výlet do historie Všenor a Jánské výše. Gloriet je sice drobný, ale v sobě nese velký příběh o ambicích, lásce k umění a odvaze chránit to, co je cenné. Nyní už můžete v klidu pokračovat v prozkoumávání okolí, navštívit zmíněnou rodinnou kapli nebo se jen projít po okolních cestičkách a hledat další stopy minulosti v této krásné krajině. Děkuji vám za pozornost a přeji vám příjemný zbytek dne strávený v náručí přírody a historie. Na shledanou.