Nová radnice (Brno) Radnice

Nová radnice v Brně, dříve známá jako Stavovský dům či Zemský dům, je sídlo brněnského primátora a magistrátu. Nachází se na Dominikánském náměstí v Brně, v okrese Brno-město, v Jihomoravském kraji a je klíčovou součástí barokního komplexu, jehož historie je úzce spjata s dominikánským klášterem a moravskou zemskou správou.

Prvky dnešní budovy sahají až do 13. století, kdy v blízkosti kostela svatého Michala vznikal dominikánský klášter. První dominikáni jsou v Brně doloženi v roce 1240 a koncem 40. let 13. století začali stavět svůj klášter. Z počátku výstavby pochází západní rameno křížové chodby a místnost, která pravděpodobně sloužila jako kapitulní síň nebo refektář. V této síni se již od druhé poloviny 13. století konaly sněmovní a soudní jednání. V roce 1348 Karel IV. sloučil brněnské, znojemské, jihlavské a jemnické provinciální soudy do jednoho zemského soudu, který zasedal právě v dominikánské kapitulní síni.

V druhé polovině 16. století se prostor pro potřeby stavů rozšířil. V letech 1582–1585 provedli italský stavitelé Pietro a Antonio Gabri výstavbu nové renesanční sněmovní části v prvním patře kláštera. Tato část tvoří čtyři místnosti: Sněmovní sál, Rytířský sál a dvě místnosti pro výslechy svědků a porady. Přístup k nim byl zřízen přes venkovní schodiště a Gabri zároveň postavili arkády s hodinovou věží směrem do Rybného trhu.

S rozvojem správy v 17. století, kdy Brno definitivně se stalo hlavním městem Moravy, probíhalo další rozšiřování. V letech 1666–1672 byla postavena nová budova tribunálního domu v klášterní zahradě podle plánů Ondřeje Erny, kterou zrealizoval Pavel Weinberger. Následné přestavby v duchu manýrismu a baroka provedli stavitelé jako Mikuláš Stumbeck a Mořic Grimm. Grimm v letech 1726–1729 postavil hlavní průčelí do Dominikánského náměstí a v letech 1732–1733 provedl úpravy ve starém Sněmovním sále. Stavební vývoj Zemského domu byl ukončen v letech 1772–1776 výstavbou nových křídel severně od stávající budovy.

Osudy objektu byly v 18. století komplikované. V roce 1784 musely stavy Zemský dům opustit, protože jej obsadila armáda a využila jej jako sklady, což vedlo k poškození vnitřní výzdoby. Zemský výbor objekt odkoupil v roce 1869 a o pět let později jej prodal městu Brnu. V tomto období zde fungovala například veřejná kuchyně nebo gymnázium. Od roku 1886 probíhala díky památkáři Mořici Trappovi obnova některých vnitřních výzdob.

Budova obsahuje několik renesančních a barokních portálů přenesených z jiných městských domů, například z domů na náměstí Svobody, Běhounské nebo Radnické. Na velkém nádvoří je instalována kašna od Josefa Stejkala a J. Peška z roku 1935 a pod venkovním schodištěm se nachází busta Karla staršího ze Žerotína od Vincence Makovského. V letech 1934–1935 byl objekt podle projektu Josefa Poláška upraven jako definitivní sídlo městských úřadů, od té doby se označuje jako Nová radnice.

Dnes je areál Nové radnice zapsán jako kulturní památka a slouží jako sídlo Magistrátu města Brna, brněnského primátora, Rady města a městského zastupitelstva. Objekt je také využíván pro reprezentativní zahraniční návštěvy a v Rytířském sále, který zdobí obraz Radosti venkovského života od Antonína Procházky, se konají svatby. Historický význam a architektonický vývoj tohoto místa činí z něj nezbytnou součást brněnské památkové zóny, kterou stojí navštívit.