Obchodní dům Olympic Komerční budova

Vítejte v srdci Prahy na Novém Městě. Stojíte právě před budovou, která je skutečným symbolem odvahy, moderny a víry v pokrok. Podívejte se před sebe na tento impozantní obchodní a nájemní dům, který nese název Olympic. Na první pohled vás možná zaujme jeho čistota, přímé linie a pocit lehkosti, který z budovy vyzařuje, přestože jde o masivní stavbu. Je to místo, kde se setkává obchodní život s kulturou a kde se v každém detailu skrývá příběh o tom, jak se měnilo vnímání krásy a užitnosti v raném dvacátém století.

Pojďme se nyní trochu zastavit u toho, jak tato stavba vůbec vznikla a v jakém čase se tak stalo. Představte si Prahu před více než stoletím. Město se prudce rozvíjelo a staré domy už nestačily na potřeby moderního občanstva. Právě proto se v roce tisíc devět set dvacet šest rozhodlo vybudovat tento komplex. Projektu se chopil architekt Jaromír Krejcar, který chtěl vytvořit něco zcela nového. Výstavba trvala krátce a již v roce tisíc devět set dvacet osm byla budova dokončena. Byl to čas velkého optimismu, kdy se architekti snažili odpovídat novým potřebám doby. Cílem nebylo jen postavit dům s byty a obchodními prostory, ale vytvořit moderní centrum, které by sloužilo jako uzel kultury a obchodu pro celou čtvrť.

Nyní, když o historii víme, věnujte pozornost samotné architektuře. Podívejte se pozorně nahoru. To, co vidíte, je významný zástupce takzvaného funkcionalismu a české avantgardy. Všimněte si, že budova nemá zbytečné ozdoby, které znáte z mnohem starších domů. Místo nich zde vládne logika a účel. Jedním z nejvýraznějších prvků, které můžete právě teď pozorovat, jsou odstupňované terasy. Tyto terasy s jejich trubkovým zábradlím dodávají budově dynamiku a vzdušnost. Je to detail, který v té době působil velmi odvážně a moderně.

Zkuste si uvědomit, že pod tou hladkou povrchovou vrstvou se skrývá skutečná technická novinka své doby. Celý dům je postaven na železobetonové skeletové konstrukci. To znamená, že budova nedrží na tlustých zdech, ale na systému sloupů a nosných prvků, což umožnilo vytvářet otevřenější prostory a plochou střechu, kterou také vidíte. Tento přístup k výstavbě byl v té době vrcholem technického pokroku.

Když se však podíváme hlouběji, zjistíme, že toto místo má mnohem starší kořeny, než by nás vzhled budovy mohl napvést. Pod nohama, kde dnes stojí tento moderní komplex, se kdysi nacházel starší dům v klasicistním stylu. A právě s tímto starým domem je spjat jedno z nejvýznamnějších jmen českého malířství. Právě v té starší stavbě žil a později zde zemřel malíř Josef Mánes. Je fascinující pomyslet si, že na tomto jednom místě se střetávají dvě zcela odlišné éry. Na jedné straně jemnost a tradice malířa Mánese a na druhé straně odvážný, strohý a průsvitný svět funkcionalismu. Je to jako dialog mezi minulostí a budoucností, který se odehrává v prostoru několika metrů.

Pojďme se nyní zaměřit na vnitřní prostor a detaily, které sice zvenku nemusí být hned vidět, ale které tvoří duši tohoto domu. V roce tisíc devět set dvacet devět se k projektu připojil další architekt, Paul Sydow. Ten se zaměřil na vnitřní prostory, konkrétně na realizaci kinosálu a vinárny. Představte si, jaký to byl zážitek pro tehdejší návštěvníky. Vstupovali do pasáže, která byla součástí komplexu, a ocitli se v prostředí, které vypadalo jako z budoucnosti. Kino a vinárna z budovy dělaly skutečné centrum společenského života. Lidé sem přicházeli nejen nakupovat, ale především za kulturou a společenským setkáváním.

Všimněte si také, že na suterénu, v přízemí a na samotném průčelí pracovali odborníci z Berlína. To ukazuje, jak mezinárodní byl tehdy přístup k architektuře v Praze. Město bylo otevřené novým vlivům a chtělo být v centru evropského dění. Tato budova tak není jen lokálním produktem, ale výsledkem spolupráce a výměny myšlenek mezi Prahou a jedním z největších center moderny té doby.

Možná vás teď napadne otázka, proč je tato budova tak důležitá, když kolem ní vidíte tolik jiných krásných domů. Tajemství spočívá v tom, že tento dům byl v své době manifestem nové doby. Odmítl vše staré a zbytečné. Vše, co vidíte, má svůj praktický význam. Trubkové zábradlí není jen ozdobou, ale funkčním prvkem. Plochá střecha není jen architektonickým rozhodnutím, ale vyjádřením nového způsobu využívání prostoru. Je to budova, která říká, že svět se změnil a že architektura musí jít s ním.

Zajímavé je i to, jak se budova v časech své největší slávy prezentovala. Představte si tyto terasy zaplněné lidmi, kteří sledovali ruch pražských ulic z výšky, obklopeni moderními materiály a čistými liniemi. Byl to pocit svobody a otevřenosti, který byl v kontrastu s uzavřenými dvory staršího města.

Nyní, když jste si prohlédli vnější vzhled a dozvěděli se o osudech lidí, kteří s tímto místem souviseli, doporučuji vám chvíli v tichosti vnímat atmosféru tohoto místa. Zkuste si představit přechod od klasicistního domu malíře Mánese k tomuto železobetonovému kolosu. Je to cesta od romantiky k technice, od plátna k betonu.

Tento obchodní dům Olympic zůstává i dnes připomínkou doby, kdy věřilime, že architektura může změnit způsob, jakým žijeme a jak se cítíme v městském prostoru. Je to památka na českou avantgardu, která se nebála jít proti proudu a hledat nové cesty.

Děkuji vám, že jste se mnou zastavili u této fascinující stavby. Doufám, že vás její příběh zaujal a že nyní vidíte v těchto liniích a terasách víc než jen obyčejný dům. Pozývám vás k další procházce po Novém Městě, kde vás čeká mnoho dalších skrytých příběhů a architektonických perel. Přeji vám příjemný zbytek dne a inspirativní objevování Prahy. Na shledanou.