Restaurace Nebozízek Budova

Vítejte, vážení návštěvníci. Zastavte se na chvíli, nadechněte se a rozhlédněte se kolem sebe. Stojíte právě před budovou, která v sobě nese staletí pražské historie a romantiky. Před vámi se tyčí restaurace Nebozízek, objekt, který svou podobou i umístzeniem v Petřínských sadech působí velmi lehce a zároveň vznešeně. Je to místo, kde se snoubí příroda s lidskou architekturou a kde můžete pocítit klid, který je v centru velkoměsta tak vzácný. Vnímejte tuto atmosféru, kterou vám nabízí tento romantický letohrádek, a dovolte mi, abych vás provedl jeho fascinujícím příběhem.

Pojďme se nyní vrátit v čase hluboko dozadu, aby vám bylo jasnější, proč zde tato budova vůbec stojí. Vše začalo koncem sedmnáctého století. Právě v této době nechal zde vybudovat původní letohrádek šlechtic Karel Maxmilián Lažanský. V té době sloužil tento objekt jako místo odpočinku a úniku z městského shonu, jako prostor pro letní relaxaci v blízkosti přírody. Byl to symbol tehdejšího luxusu a vkusu, malý palác v zeleně, který měl sloužit k radosti svého majitele a jeho hostů. Je fascinující pomyslet si, že už před více než třemi stylety zde lidé hledali stejný klid a vyvýšený pohled na město, který dnes nabízíme i vy.

Nyní, když stojíte před budovou, věnujte pozornost jejímu celkovému vzhledu. I když se může zdát, že budova je stará, její současná podoba je výsledkem velmi důkladné opravy z osmdesátých let dvacátého století. V té době proběhla generální rekonstrukce, při které byla budova v podstatě znovu postavena. Pokud se podíváte na průčelí a celkovou kompozici objektu, všimněte si, že i přes tuto modernizaci se podařilo zachovat původní styl. Architekti, jejichž jména dnes bohužel neznáme, se snažili být věrní historii a udržet ducha původního letohrádku. Budova je dnes právem chráněna jako kulturní památka České republiky, což znamená, že stát uznává její nezastupitelnou hodnotu pro naše národní dědictví.

Když se budeme více zamýšlet nad osudem tohoto místa, zjistíme, že cesta k dnešní podobě nebyla jednoduchá. Historie Nebozízku je plná dramatických zvratů. Představte si rok tisíc osm set čtyřicet tři. V té době budova tragicky vyhořela. Ohnivý žár zničil velkou část objektu, ale touha lidi zde mít místo pro odpočinek byla silnější než plameny. Budova byla následně opravena a její funkce začaly pomalu přecházet z čistě soukromého letohrádku směrem k veřejnějšímu prostoru.

Zde přichází na scénu další významná osobnost, Bohumil Haase. Na počátku devatenáctého století zde tento muž zřídil výletní restauraci, která v té době nesla název Haasenburg. Právě díky němu se z uzavřeného šlechtického sídla stal prostor otevřený širší veřejnosti. Lidé začali sem proudit, aby si užili krásy Petřínských sadů a dopřáli si něco k jídlu či pití v příjemném prostředí. Popularita tohoto místa dále vzrostla s příchodem lanové dráhy, která výrazně zjednodušila cestu nahoru a udělala z restaurace jedním z nejoblíbenějších cílů pražských výletníků.

Zajímavé je i jméno, které budova nese dnes. V roce tisíc osm set osmdesát dva začal tento výletní hostinec patřit přímo městu Praze. Právě v této době dostal objekt své současné, poetické jméno Nebozízek. Je to jméno, které v sobě nese určitou lehkost a zároveň odkazuje na polohu budovy, která se zdá být blíže nebi než ostatní stavby v údolí.

Nicméně, i když se zdá, že budova stojí pevně, příroda měla s tímto místem své vlastní plány. Pokud se podíváte na terén kolem vás, uvědomíte si, že jsme na svahu. A právě tento svah se stal v roce tisíc devět set šedesát pět zdrojem velkého problému. Došlo k vážným sesuvům půdy, které budovu tak zásadně poškodily, že musela být zcela uzavřena. Bylo to období nejistoty, kdy hrozilo, že tento kousek historie navždy zmizí. Ale jak jsme již zmínili, v osmdesátých letech minulého století došlo k znovuzrození. Mezi lety tisíc devět set osmdesát čtyři a osmdesát pět proběhla ta generální rekonstrukce, díky které dnes můžeme stát před touto budovou a obdivovat její krásu.

Pojďme nyní k jedné zajímavosti, která vás možná překvapí a která sahá ještě hlouběji do minulosti než samotný letohrádek. Všimněte si okolní zeleně a představte si, jak toto místo vypadalo už v patnáctém století. V těchto místech se tehdy rozkládaly rozsáhlé vinice, které nosily název Nebozez. Je tedy fascinující, že i když se funkce objektu měnily z vinic na letohrádek, z letohrádku na hostinec Haasenburg a nakonec na restauraci Nebozízek, název tohoto místa zůstal v nějaké podobě zachován po staletí. Je to jako nitka, která spojuje středověk s dnešní dobou.

Když se nyní znovu podíváte na budovu, nevidíte už jen stěny a střechu, ale vidíte vrstvy času. Vidíte ambice Karla Maxmiliana Lažanského, podnikavost Bohumila Haase, tragédii požáru, boj s přírodou při sesuvech půdy a nakonec vítězství rekonstrukce, která budovu zachránila pro budoucí generace. Vše to tvoří jedinečný charakter tohoto místa.

Doporučuji vám nyní loutně obejít budovu, vnímat její harmonii s okolními stromy a možná se zamyslet nad tím, kolik tisíc lidí už zde v průběhu staletí sedělo a pozorovalo stejný výhled na Prahu jako vy dnes. Nebozízek není jen restaurací, je to památník lidského úsilí udržet si kousek krásy a klidu uprostřed neustále se měnícího města.

Děkuji vám za pozornost a za to, že jste se mnou vydali na tuto krátkou cestu časem. Nyní už si můžete v klidu užít atmosféru tohoto romantického místa, prosetvat se okolními stezkami nebo si dopřát chvíli odpočinku v blízkosti této historické památky. Přeji vám příjemný zbytek vašeho pobytu v Petřínských sadech. Na shledanou.