Budova CUBE Kancelářská budova

Vítejte v pražských Vokovicích. Stojíte právě před jedním z nejvýraznějších stavebních celků v této části města, objektem, který svou přítomností nepochybně dominuje celému okolnímu prostoru. Než se pustíte do další cesty, doporučuji se na chvíli zastavit, nasát atmosféru tohoto místa a skutečně se podívat na budovu, která je přímo před vámi. Možná vás na první pohled zaujme její nekompromisní postoj k okolnímu prostředí, její váha a ta zvláštní, neohrožená síla, kterou z ní vyzařuje. Není to jen obyčejný stavební objekt, je to monumentální svědek jedné velmi specifické éry, která formovala tvář naší země a našeho města. Vnímejte tu strukturu jako celek, jako bytost, která má svou vlastní vážnost a historii.

Pojďme se společně vrátit do času, abychom pochopili, proč tato stavba stojí právě zde a proč má takový vzhled. Abychom pochopili její pravou podstatu, musíme se podívat na rok 1974. V tom roce došlo k události, která otřásla pražským urbanismem a zanechala v srdci města hlubokou zranění – ničivý požár Veletržního paláce. Tato tragédie zanechala velkou mezeru v městské síti a vyžadovala okamžitou, rozhodnou reakci. Právě z této potřeby nahradit ztracené prostory a obnovit funkčnost městských částí se zrodil záměr vytvořit tento nový komplex. Celá výstavba byla dokončena v roce 1977 a budova se tak stala přímou odpovědí na historickou událost, která tehdejší Prahu změnila. Původně zde sídlil podnik zahraničního obchodu Koospol, což dodává stavbě další vrstvu historie spojené s tehdejším hospodařením a specifickými mezinárodními vztahy té doby. Tato budova tedy nevznikla náhodně, ale byla výsledkem nutnosti a snahy o obnovu.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře, která je tak neobvyklá. Podívejte se na ty linie, na ty tvary, které se vznášejí nad chodníkem a vytvářejí rytmus celého místa. To, co vidíte před sebou, je vyjádřením stylu známého jako brutalismus. Tento směr architektury se nesnaží o zdobnost, o falešný lesk nebo o snahu potěšit oko jemnými, zbytečnými detaily. Naopak, jeho hlavním cílem je pravdivost. Mluvíme zde o pravdivosti materiálu, pravdivosti konstrukce a pravdivosti prostoru. Architekti Stanislav Franc, Jan Nováček a Vladimír Fencl vytvořili dílo, které odráží specifickou estetiku a potřeby socialistické éry konce dvacátého století. Vnímejte tu geometrii, tu masivnost, která působí tak neochvějně a pevně. Je to architektura, která se nebojí být silná a která si nárokuje své místo v městském prostoru. I když se v roce 2010 budova prošla rozsáhlou modernizací a přestavbou, aby mohla sloužit jako moderní kancelářský prostor, její původní charakter a brutalistický duch zůstaly zachovány. Je to fascinující dialog mezi minulostí a přítomností, mezi tehdejší vizí a dnešními požadavky na komfort a funkčnost.

Ačkoliv se o každém jednotlivém člověku, který v těchto prostorách kdysi pracoval, v historických záznamech příliš nepíše, můžeme cítit otisk osobností, které tento prostor definovaly. Architekti Franc, Nováček a Fencl nebyli jen stavitelé; byli to tvůrci, kteří se snažili skrze beton a strukturu vyjádřit ducha své doby. Jejich práce je důkazem toho, jak architektura dokáže zachytit zeitgeist, tedy ducha času, i když se jeho názory na krásu a užitečnost mohou od našich současných lišit. Když se díváte na tyto tvary, díváte se na výslednou práci tří mužů, kteří se rozhodli pro odvahu a pro vyjádření síly.

Pokud hledáte něco, co vás opravdu zaujme a o čem můžete následně přemýšlet, zamyslete se nad tím, že tato budova je v podstatě duchovním nástupcem něčeho, co již neexistuje. Je to monument postavený na následcích velké ztráty. Tato nečekaná vazba mezi tímto moderním kancelářským komplexem a tragickým osudem Veletržního paláce dodává tomuto místu hloubku, kterou na první pohled nemusíte vidět, ale kterou při delším zamyšlení rozhodně pocítíte. Je to místo, které vyrostlo z popela a potřeby obnovit městský život.

Doufám, že vám tento krátký pohled pomohl pochopit, že budova CUBE není jen dalším objektem na mapě Vokovic, ale je to živý příběh o obnově, o architektuře a o neustálých proměnách našeho města. Je to místo, kde se střetává historie, tragédie i moderní pokrok. Pokračujte v procházce, vnímejte okolní architekturu a dívejte se na Prahu jako na nekonečný soubor těchto unikátních příběhů, které čekají na to, až je někdo objeví. Děkuji vám za váš čas a přeji vám příjemné další objevování tohoto fascinujícího města.