Dům čp. 117 Zborovská ulice Nájemní dům

Vítejte v ulici Zborovské na Malé Straně. Právě teď stojíte před domem s číslem sto sedmnáct, který vás vítá svou vzpurnou a zároveň elegantní podobou. Když se na něj podíváte, uvidíte čtyřpatrovou budovu, která do sebe vstřebala ducha dávných dob, ale zároveň v sobě nese energii konce deviktnáctého století. Je to dům, který byl stvořen tak, aby sloužil jako nájemní prostor, tedy místo, kde našli svůj domov různí lidé, kteří chtěli žít v srdci Prahy.

Pojďme se nyní zastavit u toho, jak tento dům vlastně vznikl. Představte si Prahu v osmdesátých letech deviktnáctého století. Město se rozvíjí, mění se a s ním i způsob, jakým stavíme. Právě v tomto období, konkrétně v letech tisíc osm set osmdesát šest až tisíc osm set osmdesedm, byla tato budova vyvedena z plánů do reality. Za její vznik nesou zodpovědnost dva talentovaní architekti, Jan Zeyer a Viktor Skůčik. Tito dva muži chtěli vytvořit něco, co by zapadlo do historického kontextu Malé Strany, ale zároveň by vyznměnalo moderní potřeby té doby.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře. Podívejte se pozorně na průčelí domu. To, co vidíte, je styl zvaný novorenesance. Je to v podstatě nový pohled na renesanční prvky, které byly populární mnohem dříve. V tomto případě je dům velmi výrazně ovlivněn pojetím, které prosazoval Antonín Wiehl, významná postava české architektury. Všimněte si, že tvary fasády jsou navrženy tak, aby připomínaly českou renesanci z šestnáctého století. Je to fascinující hra s časem. Architekti se snažili vyvolat pocit stability a tradice, který doprovázela zlatá doba českého stavitelství. Pokud se podíváte na sousední dům, všimnete si, že oba budovy mají velmi podobný vzhled, což vytváří v ulici harmonický celek a pocit jednoty.

Když přemýšlíme o osobnostech, které s tímto místem souvisí, musíme zmínit právě zmíněného Antonína Wiehla. Ačkoliv domů nenavrhl přímo, jeho vize a styl se zde hluboce propisují. Jan Zeyer a Viktor Skůčik totiž nepracovali ve vakuu, ale čerpali z nejlepších vzorů své doby. Chtěli, aby dům vypadal ušlechtile, ale zároveň aby zůstal funkční jako nájemní objekt. Je to krásný příklad toho, jak se v Praze kombinovala potřeba bydlení s touhou po kráse a historické kontinuitě.

A nyní přicházíme k části, která vás možná zaujme nejvíce. Pojďme se podívat na detaily, které nejsou hned vidět na první pohled, ale které tvoří duši tohoto domu. Věděli jste, že projekt tohoto domu nebyl vymyšlen jen tak v pražském ateliéru? Architekti hledali inspiraci v jiných městech. Konkrétně byl tento projekt inspirován domem paní Aleschové v Prachaticích. Je fascinující představa, že vzhled budovy zde, v centru pražské Malá Strany, má své kořeny v jižních Čechách. To ukazuje, jak moc se tehdejší tvůrciInspirovali regionální architekturou, aby vytvořili něco unikátního.

Dalším zajímavým detailem je původní výzdoba. Pokud byste se mohli vrátit v čase do roku tisíc osm set osmdeset sedm, uviděli byste na fasádě barevné sgrafity. Sgrafity jsou technika zdobení stěn, při které se odstraňují vrstvy omítky, aby vznikly obrazce. V tomto případě šlo o motivy z českých renesančních staveb. Co je však na tomto domě skutečně neobvyklé, je fakt, že autoři zde využili imaginární výzdobu. To znamená, že se nedrželi striktně kopírování existujících vzorů, ale vytvořili si vlastní představu o tom, jak by měla renesanční zdobnost vypadat. Na rozdíl od jiných svých děl zde Zeyer a Skůčik experimentovali s fantazií a tvořivostí, což z domu činí unikátní kousek pražského stavebnictví.

Když se teď znovu podíváte na budovu jako celek, zkuste si představit ty všechny lidi, kteří v těchto čtyřech patrech žili během posledních více než sto třiceti let. Kolik příběhů se zde odehrálo, kolik rozhovorů zaznělo v oknech s pohledem do Zborovské ulice. Tento dům není jen hromadou cihel a omítky, je to svědek proměn našeho města. Od dob rozkvětu novorenesance přes světové války až po dnešní dny, kdy jím procházíte vy.

Vnímejte atmosféru tohoto místa. Malá Strana má svou specifickou energii, a domy jako tento ji definují. Jsou to tiché památky, které nám vyprávějí o ambicích architektů, o vlivu regionálních vzorů z Prachatic a o touze vrátit do města krásu šestnáctého století v novém hávu.

Nyní, když už víte, co se skrývá za vzhledem domu číslo sto sedmnáct, doporučuji vám ještě chvíli zůstat a pozorovat, jak se světlo odráží od fasády. Všimněte si sice jednoduché, ale přesto důstojné linie budovy, která tak elegantně doplňuje svou sousední sestru. Je to ideální moment pro krátkou zastávku v dnešním uspěchaném světě.

Pojďme nyní pomalu zakončit tuto krátkou kapitolu z dějin Malé Strany. Doufám, že vás tento pohled na novorenesanční nájemní dům obohatil a že při pohledu na podobné budovy v Praze budete nyní hledat stopy inspirace z jiných měst nebo detaily, které mluví o fantazii jejich tvůrců.

Pozývám vás k další procházce ulicemi této nádherné čtvrti. Objevujte další skryté kouty, všímejte si detailů na fasádách a nechte se vést historií, která je zde přítomna na každém kroku. Děkuji vám za pozornost a přeji vám krásný zbytek dne v Praze. Na shledanou.