Hotel Juliš Budova hotelu

Vítejte v srdci Prahy, na jednom z nejvýznamnějších míst celého města, na Václavském náměstí. Stojíte právě v místě, kde se setkává historie s moderností, kde se ozvuky minulosti mísí s neustálým pohybem současného světa. Před vašima očima se tyčí budova, která v sobě nese neuvěřitelnou sílu a odvahu své doby. Je to Hotel Juliš. Než se ale pustíme do hloubkového zkoumání toho, co vidíte, dovolte vám, abyste si na chvíli jen tak vychutnali atmosféru tohoto místa. Vnímejte ten pohyb kolem vás, vnímejte energii tohoto náměstí a pak se znovu podívejte na tuto stavbu, která se v něm tak sebevědomě učídržela.

Tato budova není jen obyčejným domem pro ubytování. Je to symbol proměny, symbol přechodu od starého světa k novému věku. Když se nyní podíváte na její hlavní část, uvidíte osm pater, které se tyčí k obloze. Tato stavba byla postavena v letech 1931 až 1932 a její vznik byl úzce spjat s ambicemi muže jménem Karel Juliš. Byl to významný cukrář, člověk, který věděl, jak vytvořit něco sladkého a krásného, a právě on chtěl v tomto místě vytvořit něco, co bude oslavovat moderní život.

Pojďme se nyní zamyslet nad tím, co se zde dělo dříve. Předtím, než se zde zvedly tyto moderní stěny, toto místo patřilo úplně jiné době. Již od roku 1378, tedy v době, kdy Praha ještě byla středověkým městem, zde stál dům Jakuba Krejčího. Představte si ten obrovský rozdíl. Místo kamenných a dřevěných domů z dob králů a rytířů zde nyní stojí ocelový zázrak. Tato změna je fascinující. Je to jako kdyby se stará kniha otevřela a na její stránky někdo napsal zcela nový, revoluční příběh.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře, protože právě v tom spočívá největší tajemství a síla tohoto místa. Podívejte se na tu stavbu. Možná to nevidíte na první pohled, ale celá tato hlavní budova stojí na něčem naprosto výjimečném. Je postavena na ocelovém skeletu. To byl v té době naprosto revoluční způsob stavění. Místo aby budova spoléhala jen na tloušťku svých zdí, aby se držela pohromadě, využívá vnitřní kostru z oceli, která jí dodává pevnost a zároveň umožňuje volnější tvary. Díky tomu působí budova tak lehce a zároveň tak neústupně. Je to čistý příklad funkcionalismu, směru, který říká, že tvar věci musí následovat její užitek a účel.

Architektem celého tohoto díla byl Pavel Janák, jeden z největších tvůrců své doby. Jeho vize byla jasná – vytvořit něco avantgardního, něco, co bude vypadat jako budoucnost. A když se nyní podíváte na fasádu, všimněte si těch barev. Nejsou to barvy, které byste v té době viděli všude kolem. Červeno-žluté odstíny, které zde dominují, nejsou náhodné. Tyto barvy a celý vzhled vnitřních prostor navrhoval malíř a výtvarník František Kysela. On to byl ten, kdo do budovy vdechl život skrze barvu a detail. Díky němu není budova jen chladným strojem na bydlení, ale uměleckým dílem, které komunikuje se světem skrze své barvy.

Pokud se nyní pohlednete trochu vedle hlavní budovy, můžete spatřit i další část tohoto celku. Je to dvorní křídlo, které bylo vybudováno o něco dříve. Všimněte si jeho jiného charakteru. Zatímco hlavní budova je čistě funkcionalistická, toto křídlo nese rysy kubismu. Je to fascinující spojení dvou různých stylů v jednom místě, jako by budova vyprávěla příběh o tom, jak se umění postupně měnilo a vyvíjelo.

V historii tohoto místa se však odehrály i jiné kapitoly, méně oslavné nebo prostě jen jiné. V roce 1948 se osud hotelu změnil. Byl znárodněn a jeho název se změnil na hotel Tatran. Přestože se jméno změnilo, jeho podstata a jeho význam jako kulturního pokladu zůstaly zachovány. A už v roce 1958 byla tato budova oficiálně prohlášena za kulturní památku, což potvrzuje, jak nesmírně důležitá je pro naše dědictví.

Nyní vám ale chci prozradit jednu věc, která vás možná překvapí. Když se podíváte pod své nohy, do suterénu, do těch nejnižších částí budovy, musíte si představit úplně jiný svět. V té době, kdy se v horních patrech hosté ubytovávali a užívali si moderního komfortu, se dole v podzemí odehrávalo něco úplně jiného. Fungovalo tam totiž kino Paříž. Od roku 1930 se zde lidé scházeli, aby mohli sledovat nejnovější filmy. Představte si tu atmosféru – temné sály, světlo projektoru a lidé, kteří se na chvíli odříkli od reality venkovního světa a ponořili se do příběhů na stříbrném plátně. Tento prostor pod vašima nohama byl srdcem zábavy a kultury pro mnoho lidí.

Když se nyní budete dívat na celou tuto budovu, zkuste si uvědomit, jak moc je to místo spojencem různých lidí. Architekti jako Janák, výtvarníci jako Kysela, majitelé jako Karel Juliš a tisíce lidí, kteří zde jen procházeli, spali nebo sledovali filmy. Všechny tyto stopy jsou zde stále přítomny.

Nyní, když už znáte tajemství ocelové kostry, o barvách navržených Kyselou i o podzemním kinu, doporučuji vám, abyste se znovu podívali na budovu, ale tentokrát s novým pohledem. Vnímejte tu harmonii mezi ocelí a barvou, mezi starým domem z čtrnáctého století a touto moderní ikonou.

Děkujeme vám, že jste se s námi vydali na tuto krátkou cestu časem. Doufáme, že vám tento pohled na Hotel Juliš pomohl lépe pochopit jeho krásu a význam. Nyní pokračujte dál svým průzkumem Prahy, prozkoumejte další kouty tohoto nádherného města a nenechte se překvapit tím, co další historie připravila. Přeujeme vám krásný zbytek dne a užijte si každou chvíli strávenou v tomto městě. Na shledanou.